Mobil a dort narozeninový

Koupil jsem za 500 Kč starší mobil. Značku na iDnes neuvedu,( ten údajně nejbezpečnější telefon, tedy se to o něm tvrdí,) protože pak bych šel s blogem do soukromých na iDnes, za nepovolenou reklamu.

Jak se zdá, nebyl to nejlepší kup mého života. Upadl mi a už nefunguje. Asi jsem ho dorazil. Byl dost jetý. Nemám ve zvyku kupovat jeté věci, tak byl jsem „nucen” si koupit téže značky nový. Chci tu značku. Okousnuté jablíčko funguje, ale nezvoní. Už ho mám dlouho, své nejlepší dny má za sebou, také mi několikrát upadl, ale nějak šikovněji.

Nezvoní, ani nepípá, takže mi lidé volají, volají a já většinou nic netuším. Musím kontrolovat telefon. A pak psát, či volat zpět, když mám nepřijatý hovor. Jo zlatý časy, když jsem žádný telefon neměl. I tak mě mé lásky našly, cestu za mnou vážily, neb byly touhou roztřesené. Tedy některé. Musím říct, že jsem byl tak divně vychovaný, že jen málokdy jsem navštěvoval dámu. Většinou jsou ji zval buď na loď, nebo domu. Netelefonovali jsme si. Ona věděla kdy má přijít, já věděl, kdy má přijít, pamatoval jsem si čas. Místo jsem si pamatovat nemusel.

No a dnes, než má láska dorazí, pošle mi několik SMS, ve kterých mi sdělí, že už vyrazila, občas mi i referuje, kde asi v tu chvíli je, já neslyším pípání, takže si všechny zprávy přečtu, když dorazí a oznamuje mi, že mi přeci psala. No ale je od ní hezké, že na mě cestou myslí. 

Měl jsem dnes narozeniny, takže jsem ji požádal aby pro mé kolegyně upekla dort. Na oslavu. Takhle, já ten dort dostanu k těm narozeninám a rozdělím se s kolegyněmi. Ony sice dělají drahoty, že nechtějí, že mají dietu, aby nebyly tlustý, ale nakonec jim vždy chutná. Takže mě včera večer vyzvedla na Vinohradský, šli jsme do Billy, nakoupili, už to mne lehce znervózňovalo, jsem zvyklý kupovat pořád to samé, abych neměl zbytečné výkyvy v přemýšlení, co budu jíst, tady toho bylo víc a zcela jiné položky.

No, tohle jsem zvládnul. U hraní se staronovým telefonem jsem zapomněl na svět, takže pekla, vonělo to po celým bytě, dala upečený dort na balkon, myslel jsem, že je fertig. Myslel, ale netušil jsem, že ráno v tom největším spěchu, kdy jsme měli vyrazit do Bohnic, začne šlehat šlehačku. „To nemyslíš vážně, hele nejdeš na rande s kámoškou, tam máš dost času, stejně obě přijdete pozdě, ale já jdu do blázince, do práce a to není žádný jen tak. Do práce se chodí včas.“

Rád se jí nechám vozit, abych nemusel MHD. To ani po ránu není činnost, co mne naplňuje štěstím. Tady, ač jsem vzal v úvahu, že se fakt s tím dortem nadřela, jsem vyjádřil svou nelibost, že vědět, co se ráno bude dít, jel bych tramvají a Metrem a autobusem. No vyšlo to, přišel jsem nakonec do blázince včas, ale jen tak tak. Nejsem zvyklý na takovou honičku, jsem už starší pán a mám rád, když důstojně capu, nikam nekvaltuji, kolem mne se míhají barevné šmouhy těch, co to mají akorát. Poklidně nastoupím do tramvaje, poklidně sestoupím do Metra, poklidně přestoupím na autobus, vše v klidu, pamětliv Komenského sloganu: „Veškerý kvalt, toliko dobrý pro hovada jest!”

Tedy nechvátám, chvat nechávám jiným. Dort jsme šťastně dovezli, kolegyním chutnal, ale ten kalup, ač jsme jeli autem, byla taková malinká šmouha na tom dni. Pak se šmouha smázla a zase byl klid. Po práci jsem zničil mobil, objednal nový, ozvaly se mi dcery s blahopřáním, nezapomněly, takže všechno klape. Už jen ten nový přístroj, co si vyzvednu příští týden u Anděla. Neriskoval jsem dodání balíku do ruky.

Nehodlám si kazit příští týden, čekáním na poště. Oznámení, že jsme nebyl zastižen doma mne skutečně neberou. Doma bývám, když vím, že má přijít pošta. Jen jednou jedinkrát mi ten balík, pošta do ruky, doopravdy doručila až do ruky. Vím o mnohem zajímavější zábavě, než si číst na poště dobrodružné romány a u toho dobrodružství, se dát vyrušovat kontrolou, zda už jsem na řade, jestli se u toho okénka neflákají, většinou to vypadá, že si hrají na detektivy, neb než něco najdou, změní se letopočet a dějiny pádí a pádí.

Ne ne, hezky do ruky, pak zajít na O2 pro simku, neb ta co mám v iPhonu, mi pasovat nebude. Ale nevadí, O2 zaměstnává hezké slečny, posledně, když jsem tam byl, měla mě na starosti opravdu taková luxusní, koupil jsem si tablet a chtěl jsem do něj simku. Byla nejen hezká, ale i přirozeně inteligentně mluvila. Myslím, že na ni asi nenarazím, neb už je tomu více jak tři roky. A tyhle krásky najdou snadnější využití jinde. 

Snad tam nebude víc lidí jak na poště. Ale jeden neví. Mám v tabletu dost literatury, budu se věnovat nějaké méně napínavé, abych se snáze vyrušoval. Nebo si koupím noviny, třeba Lidovky, nebo Mladou frontu. U těch bolševických plátků se jeden aspoň zasměje. Vlastně ani nevím, kolik stojí noviny. Už dlouho, předlouho jsem si žádné nekoupil. A jak jsem zjistil, na duševním zdraví se to nijak negativně neprojevilo. Jak se zdá, bez novin a televizního zpravodajství se žít dá. Kupodivu. Jo jo.

A když jsem měl ty narozeniny, tak si dám tyhle dvě písničky k narozeninám, a nejen sobě, ale všem, co měli se mnou dnes 15.12 narozeniny. Tak tak.