Máš právo pouze na činy

Sobota, den, který mám nejraději. Hlavně když nemám klienty a mohu v klidu sledovat filmy, číst knihy, flákat se atd.

Dějí se v životě věci. Četl jsem se zájmem knihu o pražském povstání,

poutavá, čtivá, dočetl jsem, podíval jsem se pořádně na autora a s údivem
jsem zjistil, že toho člověka znám. Dodnes mi dluží peníze, které si kdysi
ode mne vzal jako zálohu na spolupráci. Navíc se mi pochlubil, že byl
spolupracovníkem STB. „Říká mi to prý proto, abych se tu věc
nedozvěděl od jiných.”

Řečí měl hodně, slibů tak přiměřeně, dal jsem na jeho ujišťování,
slitoval jsem se nad jeho finanční situací, dal mi na potvrzení, které si
dodnes schovávám jako důkaz své naivity, peníze jako zálohu, na organizaci
semináře asertivity. Adovokát mi posléze rozmluvil soud. Víc bych utratil, než bych získal. Asi měl pravdu.

Ten člověk mi ve své drzosti a neomalenosti večer tvrdil, že seminář je připravený a ráno jsem zjistil, že seminář není, peníze také ne. Nebyla to velká částka, ale ujistil jsem se,že platit předem za práci se skutečně nevyplácí. Od té doby, do té doby jsem to také nedělal, už nic takového nepodnikám. Kniha byla napsaná čtivě, to ano.

Název a autora neuvedu. Nehodlám mu dělat reklamu. Jinak peníze jsem
oželel, nezchudl jsem, a spolupráci s STB, nechám na svědomí toho člověka.
Pouze mě pobavil ten protikomunistický tón celé knihy.. Pikantní od
spolupracovníka té zločinecké organizace.

Vlastně celý týden byl takový zajímavý. Nejen přečtenými knihami a
zhlédnutými filmy, ale i jistým chaosem, co mě nezvykle provázel. Autobus,
jezdil do místa určení, najednou do místa určení nejel. Takže jsem byl
zaskočený. Jen tak mimochodem, zkrácená trať. Musel jsem bleskurychle vymyslet řešení, abych nepřišel pozdě na skupinu. Vymyslel a realizoval. Nefungující budík na
smartphone, díky kterému jsem zaspal, o 25 minut pozdě vstal, přesto jsem do
blázince dorazil včas.

Nejde o to, že bych měl díky opoždění nějaké extra potíže, jen nerad chodím pozdě, jak do práce, tak třeba na rande. Ani práci, ani vztahům nedochvilnost nedělá dobře. Vždy mám malou rezervu, takže, když se neopozdím o dvě hodiny,
většinou vše zvládám. Jen ono zvládání, než vymyslím řešení bývá trochu
napínavé. Já už moc na tu napínavost, kdy bych měl dobíhat autobusy,
tramvaje, nebo metro, nemusím.

Mám rád klid, jdu svým tempem, lidé mě se zoufalým výrazem předbíhají, se
šťastným pohledem skáčou do pomalu přivírajících se dveří MHD, libovolného
prostředku, případně hrozí pěstí, pokud jim řidič zavře dveře před nosem.
Jo, byly doby, kdy jsem také dobíhal, leč dnes mě bolí kolena, běhat se mi
nechce, takže „racionalizuji” a tvářím se jako uvědomělý stařík,
co ví jak na to. Ale do práce a na rande opravdu dlouhá léta chodím s
předstihem.

Ještě se vrátím k tomu antikomunismu náhle a včas prozřelých. Nejsem
soudce a neznám motivy lidí, kteří spolupracovali s STB, byli členy
komunistické strany, lidovými milicionáři, donašeči. Ať už z přesvědčení,
nebo z prospěchu. Neocitl jsem se v jejich situaci, do strany mě nikdo
nelákal, donášet také nenutil. Komunisty jsem neměl rád, nemám je rád a
myslím, že co v této zemi lidem dobrého poskytli, nestojí za řeč. Ale mluvit
po pádu komunismu, o rudém teroru pokud bych se ocitl na jejich straně, mi
přijde chucpe.

Objednal jsem si knihu „Řídil jsem Třetí říši.” Od Alberta
Speera. Ne proto, že bych obdivoval toho člověka, který jako jeden z mála,
podle mého mínění, neoprávněně unikl v Norimberku oprátce, ale abych se na
celou věc podíval z druhé strany. Stejně tak si hodlám opatřit Štrougalovy
paměti. Jen nevím, jestli si je koupím, nechce se mi podporovat bolševického
bosse. Albert Speer už je mrtvý, tak alespoň nepodporuji přímo jeho, ale
třeba jeho dědice. Ti se snad ničím neprovinili. Štrougal z mého hlediska v
každém případě.

Nemá smysl plakat na dobou minulou. Nic se nezmění, žijeme dnes a teď a
tady. Jde jen o to, neudělat stejnou chybu. Jak už nedávám zálohy lidem, o
kterých vím málo, nebo mám v ně malou důvěru, jako jsem kdysi měl ve výše
uvedeného autora. Malá důvěra, nedal jsem na pocit, ale zbytečně se mi ho zželelo, neb jeho situace byla dána exekucemi, z důvodů dluhů, které nadělal.

Pominu způsob exekucí v tomto státě, také se mi nelíbí. Ale lidé, co
dělají dluhy bez ohledu na druhé, nejsou mými favority v osobním životě.
Navíc, jsem v dennodenním styku s hazardními hráči, kteří tímto způsobem
žijí a neberou ohled na nic a nikoho. Na děti, rodiče, kamarády, prostě na
nikoho. Nikdy je nezajímá, jestli vezmou poslední peníze na jídlo, nebo
nájem.

Pokud jsem se poučil ze svých chyb, pak jsem chybu neudělal. Prostě jen
jsem si koupil za své peníze, nebo ztrátu něčeho cenného zkušenost. Byly
doby, kdy jsem nikam nechodil včas, sliby a slovo jsem moc nedržel, abych
musel projít korektivní zkušeností, která mi ukázala, že jistý druh chování
je jednoduše nevýhodný a bolestivý. Hlavně pro mne. Nevyplácí se. Krátkodobé
zisky, jsou přehlušeny dlouhodobými problémy. Cesta z toho je dlouhá a
obtížná, ale je. A člověk se musí dlouho, velice dlouho chovat jinak, aby mu
lidé odpustili. Jak říká karmanový zákon.

Máš právo pouze na činy, nikdy však na jejich plody, avšak neulpívej ani
na nečinnosti.
Bhagavadgíta

•