Kvačíc ze skupiny, jsem předevčírem se seznámil s dámou. Evidentně velmi emancipovanou, neb mne oslovila, požádala o informaci a nakonec o telefonní číslo.
Byly časy, kdy se muži nesměle dotazovali, zda dáma by byla svolná přijít na rande, kde by do ní investovali své těžce vydělané peníze, aby ji splnili její přání se s oním mužem seznámit. Byly ty ženy velmi strategicky vyspělé, protože uměly se přiblížit tak, že muži měli dojem, že jsou těmi statečnými, co se odhodlali a uspěli.
Časy se mění. Dnes, a to musím zdůraznit, pokud mne někdo v MHD osloví, jsou to většinou ženy. Občas muž, ale jen občas. Pravda, jedná se o mé bosé nohy, ale pro ty ženy jsem „snadná kořist“. Ona dáma, která mne oslovila, dokonce kvůli mě vystoupila z Metra, abych ji byl schopen dát svou vizitku. Tomu tedy říkám vytrvalost.
Ne, ještě nezavolala. Zřejmě jsem nebyl patřičně nadšený a má řeč těla ani trochu nenaznačovala potěšení, které jsem měl mít z jejího zájmu. Mluvila plynnou češtinou, ale slyšel jsem tam názvuky angličtiny. Byla bílá, mezi čtyřiceti a padesáti. Řekla mi odkud je a čím se se zde živí.
Jak se zdá v její rodné zemi se zřejmě ženy, které nechtějí být opuštěné, (protože jak je známo, je hloupé být svedená a opuštěná, ale hloupější je být jen opuštěná,) se díky „MeToo,” musí snažit více než kdysi.
Zřejmě se obávala, že stařec v mém věku, aby nebyl obviněn z nepřístojného chování, se k ničemu neodhodlá. Vyvozovala zřejmě tuto svou obavu z mých kradmých pohledů jejím směrem. Jenže, nevím jestli si všimla, stála za ní mladá dáma s velmi zajímavým obličejem.
Zbytek postavy se zdál dobrý, ale byla příliš nabalená, než aby se dalo přesně hodnotit. Být mírně zahalená, vše od hlavy až k patě by mohlo poskytovat ještě větší potěšení. Ale ta tvář byla skutečně zajímavá. Nejen krásná. Některé ženy mají to štěstí, že i na pohled jsou zajímavé.
Takže, dívku jsem neoslovil, abych nebyl označen za obtěžujícího dědka, jsem soudný a tuším, že doby, kdy si mne mladé dívky se zájmem prohlížely, i přesto, že jsem byl obutý, jsou dávno pryč, ale starší dámy ještě sem tam mohu okouzlit svým šarmem a bosýma nohama. Jak se nakonec ukázalo. Bohužel dalo by se říci. Ona hledala mne, leč já nehledal ji. Takže jsem ji klidně dal svou vizitku a odešel jsem do hlubin Metra B z Metra A na Můstku.
Jo jo, dalo by se vše nazvat příběhem o lodích, co se na širém moři setkaly, přiblížily se k sobě a bez zastávky se minuly. I když, třeba zavolá a já se ji budu muset zeptat, zda volá kvůli konzultaci, neb mám na vizitce své povolání a nebo jde o pokus sblížení. Bohužel, dáma nebyla stará,nebyla ošklivá, jen nebyla můj typ a pokud dáma není můj typ, nepřemohu se. I přesto, že mi udělala radost svým zájmem. Abych nebyl nevděčný. Jo jo.
