Letní mozkový odpočinek

Občas se něco povede. Tím povedeným bylo včerejší představení našeho souboru „Nejlepší a nejskromnější.” Tak uvolněnou atmosféru a míru hravosti herců jsem v minulosti nezažil.

Bylo plno, většinou naši fandové, kteří chodí vytrvale. Přišli i kolegové a kolegyně z PN Bohnice. Sice jsem zapomněl uvést písničku, ale tím se nikdo nepotrápil, upozornili mne, za všeobecného smíchu jsem se polepšil a bylo.

Jinak jsem rád, že mne dnes ještě čeká návštěva z Katolického týdeníku. Kolega Macháně dorazí a budeme spolupracovat na dvoustraně o závislosti. Tím a večerní skupinami zřejmě pro mne skončí můj pracovní rok. Zítra zubař a uvidí se jestli mi bude dělat implantáty, či nikoliv. V každém případě celý červenec dovolená. Mám několik plánů, tedy, co mi má kolena dovolí, takový plán budu realizovat.

Bylo zajímavé sledovat debaty, kolem přečtených kapitol z mého připravovaného románu „Milostný román.” Proběhly tři, každá byla jiná v každé se objevil jiný důraz na osud postav. Hlavně ženské postavy Terezy. Krásně ten problém shrnula jedna mladá dáma, která pochopila problém těch vztahů. Jejich nenaplněnosti, rizika, která plynou právě z té zlaté klece, do kterých se někdy ty ženy nechají zavírat a cenu, kterou za tu zlatou klec platí.

Rozhodl jsem se, že když Pán Bůh dá a zdraví bude sloužit, dopíši ten román a zároveň některé jeho pasáže zpracuji dramaticky. Při těch diskusích mne napadaly různé věci, uvědomoval jsem si souvislosti a co takový příběh může poskytnout pro lidi, kteří budou mít zájem pomocí toho příběhu nahlédnou trochu do své duše, jako nahlédli napřed herci v pátek, pak diváci a herci v sobotu a diváci a herci včera.

Nahlédli i pobavili. Já jsem se osobně u toho bavil, protože tohle zase bylo trochu něco jiného, než je práce s lidmi třeba v léčebně. Nejvíc emocí asi vyplavalo v pátek. Byli jsme mezi sebou, takže herci díky tomu, že se znají hodně pustili. Nejde mi abych tahal z lidí tajemství, ale aby se nebáli říci své názory na vztahy, podívali se na jistá klišé jiným pohledem. Ono leporelo a čtení z románu tomu hodně napomohlo.

Fakt je, že pokud se umí taková diskuse vést, umí se udržet v určitých hranicích, pak má smysl a lidé se ji rádi účastní. Tuhle „pravdu” jsem si ověřil. Soukromé rozhovory mne o tom ujistily. Mám v létě o čem přemýšlet. A co dělat. Takový letní aktivní mozkový odpočinek. Neboli: „LEAMOD.” Psát o Tereze a Matyášovi je opravdu zábava. Občas se musím smát, když Tereza si chce ženskou strategií vyplakat své zájmy. Jde na to mazaně.

Jó ženské slzy, ty mají v mužském světě občas velikou moc. I když pravda, jsem pár děvčatům dokázal říct: „Nekňuč a nekrop, už ti ty slzy fakt nevěřím. Ale hraješ dobrý kino.” Psychoterapeutická praxe a výcvik mne otužily. Některé dámy umí plakat při každé vhodné příležitosti, kdy se jim zachce a libovolně přestat také, kdy se jim zachce. Herečky!

Nebudu jim jejich evoluční výhodu vyčítat. Potřebují tyhle dovednosti k tomu aby získaly maximum pro sebe a své děti. V tomhle je matka příroda moudrá. Nedělá nic jen tak. Ale na druhou stranu je na nás mužích, abychom dokázali unést ženské slzy a občas se jim vzepřít, pro dobro těch žen a dětí. Neboť svět kolem nás není rajská zahrada, kde vládne mír a klid a lev se pase vedle beránka. Jak nám praví Písmo svaté.

Jenže i tam se vloudil had a oklamal ženu, která mu ve své dobrotě naletěla. Pád prvního člověka. Kdo nezná Knihu Genesis, hebrejsky Berešit, jistě si rád doplní znalosti. Příběh pádu prvního člověka, podobně jako další biblické příběhy je velmi poučný. Na začátku prvního maléru byla nadměrná důvěřivost. Ta, stejně jako nadměrná nedůvěřivost je příčinou mnoha problémů.

Ale i tohle byla součást těch debat, co probíhaly po ty tři večery. Nakonec, tyhle témata se probírají v psychoterapii obecně. Důvěřivost,nedůvěřivost, víra, nevíra, žárlivost, zklamání, manipulace a další a další lidské věci. Jo jo.

…jsem na cestě po celou noc. Já nejsem z těch, co prosí, ani  ten, co  žebrá o pomoc…

…jenom kalná řeka ví, kam nás vody vyplaví  a kde najdem přístavy pro svý srdce bolavý…