Kdo za ně svíčku zapálí, nebo se pomodlí?

Mám několik oblíbených blogerů, které si s chutí přečtu jen z toho důvodu, že bych se nikdy nechtěl dostat na jejich úroveň. Primář Nešpor rád používal termín: „Negativní motivace.”

Co s mne týče, nejsem příliš velkým přívržencem používání této metody v terapii závislosti, ale to není důležité v tuto chvíli. Takovým jedním z oblíbených blogerů, je Aleš Presler. Píše úderně, s nikým se nemazlí, hlavně ne s mrtvými presidenty. Inu, každý jsme nějaký. Zde by se ten termín: "Negativní motivace" dal použít

Chápu, že mnozí zneuznaní literární géniové, typu pana Preslera, nechápou, co intelektuálové vidí na absurdním divadle Václava Havla. Komu není s hůry dáno v apatyce nekoupí, pravila kdysi klasička ve svém nejslavnějším románu Babička.

Podobně jako u té klasičky, jménem Božena Němcová, se mnozí ošklíbali nad jejím životem, dali si tu práci aby usvědčili spisovatelku z podvodu, že to bylo nějak jinak, než napsala, tak i u Václava Havla se mnozí, včetně pana Preslera ukázat, že i s Václavem Havlem to bylo jinak.

Bývalé milenky se touží přihřát na jeho slávě, méně úspěšní autoři a politici se o něj otírají. Jenže, ať se jim to líbí nebo nelíbí. Václav Havel je pojem, který má svůj zvuk ve světě. Dobrý zvuk. Takže stačí těm otíračům jen jedno. Dosáhnou světové proslulosti, podobně jako Václav Havel a mají vystaráno. Budou mít leckam dveře otevřené.

Lze jim  říci jen jedno. Jste-li tak dobří politici, spisovatelé, dramatici, aby o vás světový tisk v tomto duchu psal, pak máte dveře otevřeny tam, kam se běžný smrtelník nedostane. Pokud ne, máte smůlu. Pes po vás neštěkne.

Nejsem znalec dramatického a literárního díla Václava Havla, takže se k němu nebudu vyjadřovat. Ale vzal jsem na vědomí, že ten člověk oslovil mnohé lidi, kteří nejsou tak snadno oslovitelní. Což je docela um.

Vrátím se k Boženě Němcové. Její Babička se mi líbila a dodnes mám tu knihu, co jsem dostal kdysi v dětství jako dárek k Vánocům. Byla to žena, která milovala muže, život a neměla to pro svůj způsob života jednoduché. Umřela mladá.

Ale, nechala tu po sobě sebrané pohádky, ze kterých čerpalo mnoho českých filmových režisérů. A napsala tu výše zmíněnou Babičku. Knihu plné pohody, lásky a ukázala, že se dá zaujmout i tímto stylem. Mne zaujala a stála mi za návštěvu Starého Bělidla, kdysi dávno.

A tak si říkám, co tu za sebou nechají ti mnou oblíbení blogeři? Ti, co píší stylem: Padni komu padni. Co nenechají na druhých nitku suchou. No uvidíme, kdo zůstane v paměti národa. Jestli ti blogeři, Presler, Kroupa a další, nebo Václav Havel, Božena Němcová, Karel Čapek a jiní. Jestli budou stát za námahu někomu cizímu, aby za ně zapálili svíčku, nebo se za ně pomodlili. Václav Havel za tu námahu mnohým stojí. Jo jo.