Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jedu a rvu se o křoví...

Rozhodl jsem se, že dnes vyrazím. Byt svěřím své lásce, duši Bohu a úspěch na cestě sv.Panně Marii, sv.Antonínovi a sv.archandělu Rafaelovi. Patronu putujících a vydám se poutí ke sv.Zdislavě do Jablonného v Podještědí.

 

Už jsem tam nebyl 25 let. Tak pujdu do Čelákovic, kousek podle Labe do Mělníka a odtamtud do Jablonného. A pak kam dál se uvidí. Odpočinul jsem v tichu domova od lidí, tak zase na pár dní na vzduch. Už jen tak vycházkou, žádné velké tratě. Taková malá pouť s modlitbou a zamyšlením. Už se asi nikdy nevydám pěšky poutí třeba do Svaté země. Už je tomu také hodně let, co jsem byl v Izraeli. V roce 2000. Pěšky jsem tam nešel. Hezky letadlem a pak pěkně pěšky po Izraeli.

Zajímavý „výlet” to byl. Izrael je malý, všude blízko, vedro a napětí v zemi. Toho jsem si tam všiml hned při výstupu z letadla. Všude ozbrojení vojáci, policisté. Chápal jsem ten stav. Židům vlastně nic jiného nezbývá. Být ozbrojeni a ve střehu. Pokud opět nechtějí být seřazeni do kolon a odvlečeni do vyhlazovacích táborů. Arabové by neváhali ani na minutu. Nedělám si iluze.

Uvidím, co téhle cestě řeknou stará kolena. Už loni to bylo tak těsně před hranou. Letos si ulevím, vezmu vozík. Přeci jen je snazší tahat než nosit. Poprvé jsem ho měl v Chile a osvědčil se. Pak jsem ho ještě vylepšil o kočárková nafukovací kolečka, a klouže ještě lépe. I v terénu se s ním dá manévrovat. Takže by to mohlo být zase těsně před hranou. Cesta ukáže.

Podívám se do rodného kraje. Zpět to vezmu zřejmě přes Děčín. Pokud budou kolena sloužit. Dech snad ano, přeci jen nějak se do těch kopců ještě vyškrábu. Kde jsou ty časy, kdy jsem klidně za cestu přešel dvoje velehory? Šumavu, nepočítám. Ještě před osmi lety. Kondice šla dolu. Je to začarovaný kruh. Bolí kolena, chodím málo, chodím málo, přibírám, bolí kolena.

Ujdu pár kilometrů a radši si sednu, abych to nezhoršoval. Nojo, když už je sedmdesátka blíž než šedesátka, tak se asi kondice zas tolik zlepšovat nebude. Už loni jsem byl rozhodnutý, že je to poslední cesta. Doma mi zle není. K moři se mi jet nechce, ani nikam do hor, do pensionu. Byl jsem takhle dvakrát v životě, naposled před jedenácti lety s Justýnou a usoudil jsem, že dvakrát je docela dost.

Kdybych zjistil, že to letos opravdu nepůjde, klidně se vrátím domu a zbytek dovolené budu dělat, co jsem dělal celý týden. Číst, psát knížku, novou divadelní hru, koukat na westerny a jiné odpočinkové filmy. Trochu cvičit. Přemýšlet a občas se zajít podívat do vsi na něco zajímavého. Hlavně vorazit od práce a nabrat síly na další pracovní rok. Když Pán Bůh dá, dožít se další dovolené a vymyslet program na dovolenou.

Probral jsem mapy, nové přikoupil, map není nikdy dost. Sice jsem si zvykl na mapy na iPadu, ale papírová mapa nepotřebuje dobíjet a pokud se roztrhá i roztrhaná poslouží. I když tyhle trasy chodím většinou po paměti. Stačí znát přibližný směr a pokud je cesta dobře značená, dojdu po značkách. Z Prahy do Děčína nenosím ani mapu. Na Klecany do Kralup podle vody, z Kralup přes most po červené k Řípu, pak v Roudnici přes most a na Lovečkovice, Verneřice, Příbram sejít dolu do Těchlovic kolem Bukovky a podle Labe do Děčína.

Vždy v pátek odpoledne, když jsem měl chuť jsem sešel z Bohnic k Vltavě a už jsem pádil. Večer v sobotu, když jsem přespal za Kralupami, jsem byl v Děčíně. Hezká cesta. Kolem 96 km, ya den a půl se to pohodlně dalo. I s obědem. Do Jablonného mi to bude tentokrát trvat déle. Počítám, že dvacet denně dám, víc kolena trápit nebudu, je to kolem vody a pak z Mělníka, něco přes sto kiláků. Tak bych v pátek mohl strávit noc v Jablonném.

A pak směr Nový Bor, Česká Kamenice, přes Starou Olešku, Ludvíkovice do Děčína. Tam bych už také měl jít po paměti. Čechy jsou celkem malé a pokud se drží směr, dřív nebo později, jeden dorazí kam potřebuje. Občas se zabloudí, ale bloudění patří k životu. Nejen na cestě, ale i v životě se občas hledá trochu déle hlavní směr. Jo jo.

 

Já, já, já, já, já, já,
já se zrovna touhle cestou dám,
Bůh ví proč a jen Bůh ví kam.

Jedu a rvu se o křoví
a v duchu si říkám přísloví,
že k ráji cesta ta i ta
jde kamením a je trnitá.

 

Autor: Jan Jílek | pondělí 10.7.2017 2:28 | karma článku: 16,90 | přečteno: 430x
  • Další články autora

Jan Jílek

My pony, rifle and me

Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”

20.6.2019 v 16:58 | Karma: 36,68 | Přečteno: 2393x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Sladké je žít

Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.

26.5.2019 v 11:03 | Karma: 31,02 | Přečteno: 2054x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Zbytečný pocit viny

Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.

8.5.2019 v 19:23 | Karma: 32,02 | Přečteno: 2445x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."

Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.

5.5.2019 v 11:17 | Karma: 17,42 | Přečteno: 660x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Nikdo nic za nikoho neodžije

Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...

26.4.2019 v 21:14 | Karma: 22,49 | Přečteno: 1140x | Diskuse| Osobní
  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Kdo vlastní české firmy. Zahraniční kapitál roste, počet Rusů v čele klesá

5. května 2024  18:22

Ruský kapitál v českých firmách od invaze na Ukrajinu a s ní spojenými sankcemi klesá, některé...

Měření lebek či nucená převýchova. Sámové podávají svědectví o křivdách

5. května 2024  18:20

Krádeže území, odebírání dětí na převýchovu nebo pseudovědecké experimenty. To je pouze část...

Záchranka na maratonu ošetřila 52 běžců po kolapsu, do nemocnice museli čtyři

5. května 2024  13:30,  aktualizováno  17:53

Záchranáři na Pražském mezinárodním maratonu ošetřili 52 běžců, vesměs po kolapsu. Informovali o...

V německém Magdeburgu strhl vichr skákací hrad i s dětmi do Labe

5. května 2024  17:45

V německém Magdeburgu v neděli poryv větru strhl do Labe skákací hrad, na kterém se bavilo několik...

  • Počet článků 1219
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 718x
Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek

Seznam rubrik

Oblíbené články