Dva vidí a slyší víc

Minulý čtvrtek se mi ozvala dáma ze Slovenska a nabízela mi „zcela zdarma zápis do Oxford encyklopedie „Who is who.” Prý shánějí osobnosti, českého a slovenského prostoru. Dal jsem pak, po obdržené nabídce, s několika lidmi řeč, byl jsem upozorněn na nějaké úskalí, rozhodl jsem se po menším váhání, že se sejdu s redaktorem té encyklopedie a on se mnou udělá nějaký rozhovor. To vše zcela nezištně a zdarma. Inu, jak mi v komentáři napsal jeden komentující. I Tom Waits zpívá v jedné své písni, že zdarma je jedině sýr v pastičce na myši. Což jsem tušil. Ale klidně jsem pozval pana redaktora k sobě domů, neb mám volno, do práce se chystám až k večeru, tedy jsem se mohl zajímat o ten produkt.

Pan redaktor dorazil, choval se slušně, okamžitě mi nabídl zajímavé produkty, vysvětlil mi výhody mé účasti na onom projektu, předložil mi encyklopedii, krásně vypravenou, vázanou v kůži, a ujistil mě, že ji mohu mít, lacinější verzi a pouhých devět a půl tisíce Kč, dražší za čtrnáct tisíc. Mezitím přišla má láska, kterou jsem pozval aby se zúčastnila té akce. Prý jsem byl vybrán redakční radou, jako významná osobnost. Nebral jsem mu jeho nadšení. Čas od času si dovolím takový luxus, i když si přeci jen dávám pozor, abych něco neslíbil, něco náhodou nepodepsal, raději se informuji. Gentlemana jsem ujistil, že nemám nic proti tomu, aby můj životopis umístil v encyklopedii, ovšem nehodlám využít ani nabídky výhodných produktů, ani si koupit jakoukoliv verzi encyklopedie.

Nesl mé odmítnutí statečně. Ujistil mě, že když mu dám odkaz a on mi bude moci poslat formulář, který vyplním, mé jméno zůstane v paměti národa, díky oné encyklopedie. A bylo by dobré, kdybych mu někoho doporučil. Tak přemýšlím, koho obšťastním touto nabídkou. Má láska sledovala tu transakci s jistým obdivem chování onoho gentlemana. Pravila, že opravdu se chovat a nabízet umí. Jenže já jsem prý zkažený asertivitou a nic na jeho přesvědčování nedám. Nedám, dokonce jsem skutečně neskočil ani na jeho dojemnou historku, jak si jeho syn čte v té encyklopedii o svém dědovi a jak by si jednou má vnoučata mohla také o mě číst.

Nemám tomu panu redaktorovi nic za zlé. Byl jsem známými upozorněn na praktiky různých prodejců, že když člověk s něčím jako souhlasí, prý to dělají telefonní operátoři, tak se to považuje za uzavření ústní smlouvy. Dal jsem si v rámci tréninku, za které jsem tohle setkání považoval, dobrý pozor, abych něco takového nějak naznačil. Z toho důvodu tohle setkání nepovažuji tohle za promarněný čas, protože jsem si dal práci, seznámil se s nějakými triky. V podstatě jednoduché manipulace, které ti lidé používají a jimž se lze zcela pohodlně vyhnout, tím, že zcela jasně upozorním, hned po nabídce, že si nic nechci koupit, nechci o tom ani uvažovat, nechci žádný produkt. Neomlouvám se, nežádám za prominutí, neskáču na otřepanou poznámku, tedy starý trik, že chápe, že je pro mne ta encyklopedie drahá. Nic takového. Mám na ni, jsem ujistil onoho gentlemana, ale nechci ji.

Vydržel asi deset minut, ačkoliv mě ujišťoval na začátku, stejně jako ona dáma, co mi volala, že bude potřebovat minimálně půl hodiny. Nepotřeboval je. Dal mi vizitku a rozloučil se. Zbylého času jsem se svou láskou věnoval poslechu bigbítu a dalších příjemných činností. Odpoledne zase chvátala za svými uměleckými povinnostmi. Také jsem si zajistil vstupenku na představení Golema na Štvanici . Byl jsem na tom na podzim a byl jsem z toho unesený. Půjdu zas a nepochybuji, že uvidím stejné, představení, ale vlastně jiné. Záleží v jaké části vily se budu pohybovat. Měl jsem co dělat abych si rezervoval vstupenku. Je o představení velký zájem.

Vrátím-li se k onomu výše zmiňovanému tréninku, vzpomněl jsem si, jak na jednu skupinu, kde jsme tohle s klienty probírali. Vyprávěl tam jeden člen, jak si chtěl koupit lacinou televizi, od lidí, kteří mu udělali nabídku, co nelze odmítnout a dopadlo to tak, že neměl ani televizi, ani peníze. Pochlubil se, že si chtěl koupit vědomě, kradenou televizi. Ujistil jsem ho, že se mu stalo jen to samé, co chtěl udělat druhým. Chtěl kradenou věc, protože byla laciná a doplatil na svou ochotu ke zlodějně. Neměl mě rád, ale myslím, že mu tohle došlo. Trápil se tím dlouho. Došlo mu, že byl na stejné úrovni, těch, co „chtěli” tu televizi pro něj ukrást. Inu, kdo se zaplete se zloději, zlodějem se stává a dopadají na něj stejné důsledky jeho činů. Tohle ho nakonec trápilo nejvíc. Má šanci, že se stane slušným člověkem.

Jo, chodí mezi námi různí lidé, chodit budou i nadále, nelze je v těch nabídkách asi omezit, pouze se lze s nimi učit zacházet. Většinou na podobné nabídky reaguji tak, že beze slova vysvětlení zaklapnu telefon, nežádám za prominutí, nakonec, ti lidé jsou zvyklí, že jsou odmítnutí, pokud ne, pak asi budou mít dost velký psychický problém. Jenže tohle většinou dělají lidé s určitou mírou psychopatie, kteří nemají problém bez nějakého zvláštního tréninku překonat emoční zábrany. Na ně opravdu nejvíc platí, nebavit se, nevyslechnout, nepodlehnout k vlastnímu vnitřnímu nabádání ke slušnému chování, nezabývat se tím, jestli mu to vadí nebo ne. Nakonec nejsme odpovědní za jeho pocity, které prožívá díky svému povolání. Soucit je až to poslední, co s takovými lidmi mám.

Také, na té skupině se mluvilo o tom, že občas někdo naletíme. Jo stane se, že opravdu někoho pozvou na pracovní rozhovor, pozvaný vezme nabídku vážně a nakonec se ukáže, že se jedná o podobnou pozici, jako byl onen výš zmíněný gentleman z dnešního rána. Amway, Herballife, atd. Takovým nabídkám, co se tváří seriozně, lidé ani netuší, že jde o něco takového, můžeme klidně naletět, protože jako slušní lidé předpokládáme, že i druzí jsou slušní, což si myslím, není vůbec špatně. Prostě ne všichni jsou slušní, ale je jich méně, než těch opravdu slušných.

V takovém případě, opět, bez vysvětlování, omlouvání, odejít, nezdržovat se jakousi zkouškou, či něco jen tak, zkusit. Pořád stejná písnička. Ti lidé hrají na vaše emoce, operují výsledky, přitom stačí použít obyčejné čtyři početní úkony, násobení, dělení, sčítání a odčítání a je jasno. Čas od času si něco poslechnu, abych byl v obraze s triky, někdy si nejsem jistý, tedy se doptám, pozorně poslouchám, jak se ten člověk představuje, klidně zavolám zpátky na číslo, ze kterého mi volal, nechám si vysvětlit ještě jednou celou situaci, podmínky, k ničemu se nezavazuji. I když jsem si v tomhle případě pozval toho člověka domu, zároveň jsem si pozval ještě svou lásku, aby u toho byla. Pro jistotu. Dva vidí a slyší víc.