Důvěra a nedůvěra

Zapékané brambory, jako snídaně nejsou vůbec špatné. Svěřil jsem včera večer krájení brambor své lásce, která krájela podle návodu, leč toho nakrájeného bylo o něco víc.

Domluvili jsme se, že na mě cestou z umění, (pracuje pro nějakou produkci filmu,) já jel ze skupiny, počká, nakoupíme, uděláme si hezký večer se zapékanými bramborami podle mého receptu. Spravedlivě jsme se o práci rozdělili. Já řídil, ona tvořila. Nakonec vše vyšlo. Zbyly brambory i k snídaní.

Údajně bylo vedro včera. Ale nemohlo být tak hrozný, když mě nohy na asfaltu nepálily. Ani včera, ani předevčírem. Ovšem, je docela možné, že už jsem si skoro za ty tři roky zvyknul. Jo letí ten čas, letí. Já si zvyknul, jenže moji spolucestující z barrandovské zastávky, se vždy podívají, jestli nemám náhodou boty. Zatím nemám. Být bos mi vyhovuje. V Bille už se nediví. Skoro všechny prodavačky mne znají. Mají ve mě důvěru. Že přijdu bosý. Být obutý, asi by je kleplo.

Když už jsme u té důvěry. Většina mých klientů, hlavně zpočátku má potíže s tím, že jim jejich bližní sice vyjadřují podporu, ale důvěru jim vyjadřuji už méně. Chtějí, (celkem pochopitelně,) aby jim věřili hned, bez výhrad a beze zbytku. Což je poměrně naivní požadavek vzhledem k jejich minulosti. Občas si na nějaké skupině postesknou, jak oni se lepší a jejich manželky s tím mají potíž, protože ztrácí na ně páky. Což je částečně pravda, ale jen částečně.

Ony ty manželky abstinujících alkoholiků, ty své muže za abstinenci občas pochválí. A ti muži tu pochvalu těžko nesou. Mají ji mnohdy za jakousi blahosklonnost. I tohle u těch chlapů chápu, jenže ona to většinou nebývá blahosklonnost, ale touha, aby ty časy zůstaly takhle i nadále. Jeden takový si kdysi stěžoval právě na ženu, že mu pořád moc nevěří. A chválí ho. Což ho rozčiluje.

Jenže, pak z něj vylezlo, že jeho žena je těhotná. Když předtím, než se odhodlal dát vale svému způsobu života, jeho žena s podporou svých rodičů, ukončila těhotenství. Nesl ono ukončení těžce. Abstinuje už víc jak rok. Poslouchal jsem jeho nářek a při té informaci o těhotenství jsme se ho zeptal, jak rozumí tomu, že žena je těhotná. Nechápal, prostě je těhotná. „Jo, říkám mu, je těhotná, abstinuješ, nechodíš domu na doraz, chválí tě, říká že je ráda, a ty její chování vnímáš jako obavu ze ztráty páky na sebe.” Byl tehdy lehce zmatený.

Nakonec jsem mu musel vysvětlit, že dítě je pochopitelně velká páka, neb s příchodem dítěte se mění v rodině vše, ale dítě v takové situaci, je projev nejvyšší důvěry jeho ženy v něj. Možná předčasný, ale pořád veliký projev důvěry. Větší si už ani nemůže přát. Takže bych rád touto cestou řekl všem svým klientům, že pokud je žena při zdravém rozumu, a dovolí si přijít v takovém případě do jiného stavu, tak se spoléhá na vaši ochotu se postarat. Jak o ni, tak o dítě.

Tím netvrdím, že takový projev důvěry je vždy na místě a vhodný, ale projev důvěry to opravdu je. Jasně, někdy je lepší ještě rok dva počkat, než se situace opravdu stabilizuje, ale je dobré napřed přemýšlet, než něco tvrdit. Ony ty projevy důvěry a nedůvěry vždy jsou projevovány na základě našich skutků. Jestliže se žena začne znepokojovat, pak je dobré pro klienta se zeptat sám sebe, co že dělá, že se ta blízká osoba, která ho zná, tak nedůvěřivě chová. Většinou zjistí, že má projevy chování vedoucí k recidivě.

A opačně. Pakliže přestanou, jak podezíravé chování, tak podezíravé poznámky, plus odmítavý přístup, pak je pro toho člověka dost dobrým ukazatelem, takové chování jeho bližních, že je na dobré cestě. Ano je rozčilující, když mi někdo připomíná, že jsem po čtvrté nepřišel, neomluvil se nechal ty druhé v nejistotě, co se mnou je. Nikoho nenadchnou připomínky druhu: „Už jsem myslel, myslela, že zase chlastáš, fetuješ.” A on třeba jen zapomene ohlásit, po čtvrté, že má děti, práci, nebo jen zapomněl.

Jenže pak mu musím já říci: „Holt se pořád pohybuješ v závislostním chování a tím znejisťuješ druhé a oni nemají chuť věřit, že se nic neděje. Pokud chceš aby si přestali myslet, to co tě zlobí, že si myslí, pak musíš informovat, sdělovat, nic netajit, protože tím poskytneš druhým jasnou, srozumitelnou a lehce ověřitelnou informaci. Přestáváš se chovat závislostně.” Není vždy jednoduché pochopit prameny, jak důvěry, či nedůvěry. Ale pokud se někomu tohle podaří, pak má on i jeho bližní poněkud lehčí život. Tak nic, za chvíli přijde klient a tak si dám ještě voraz. Než přijde. Voraz je voraz. Jo jo.