Depresím dej sbohem

Dělám ty cviky denně skoro tři a třicet let, a stejně mě vždy na nich překvapí ta účinnost. Ráno vstanu, jsem namíchnutý na celý svět, projdu se po bytě, louce, případně kde zrovna spím.

Ta louka je za předpokladu, že zrovna někam cestuji. Protože když cestovat, tak pěšky. Takže, projdu se, pak se pomalu, velmi pomalu, začnu protahovat, cviky mi naskakují podle potřeby těla, nikoliv podle nějaké sestavy a najednou cítím, jak proudí energie. Celým tělem, celou myslí.

Jo, ono se toho nemusí dělat nijak moc, aby se mi zlepšila nálada i zrak. Tyhle cviky, takové to pomalé protahování, kterému se říká čikung, nebo sarva hita ásana, mi dělají opravdu dobře. Nejde o akrobacii, nejde o to se nějak vyčerpat, ale pouze jen probudit systém, neboli u mne celého člověka.

Pokud je třeba, tyhle cviky klidně opakuji několikrát za den. Minutu dvě, někdy tři. Delší souvislejší cvičení až v noci, kdy je klid nic mne neruší. Sice nehubnu, ale pak se cítím skvěle. O pocit jde. Ne o představu, jak se má člověk cítit, ale o to, jak, se skutečně cítí. Tímhle jednoduchým přístupem, který nevyžaduje žádnou zvláštní intelektuální výkonnost, se člověk v mém věku poměrně snadno udrží pohyblivý, v klidu a pokud možno mimo depresi.

Většina těch cviků má antidepresivní účinky. Jsou pomalé, ale stálé. Vždy u mne sníží depresivní nálady, které se u mne ostatně jako každého čas od času dostaví. Stačí, když si přečtu, nebo shlédnu zprávy. Procházka, rytmus kroků má pro mne také anti-depresivní účinky, pomalé protahování, lehká dechová cvičení, chmury jsou pryč.

Učím pacienty v blázinci mimo jiné právě tyhle techniky a pokud se je snaží aspoň jednou dvakrát týdně opakovat, pak se jejich nálada v abstinenci zlepší. Pochopitelně mají ty cviky pomalejší nástup, než kořalka, či perník, ale z dlouhodobého hlediska jsou uzdravující, nikoliv destruující. A tohle vlastně jde. Nejen pacienti, ale kdokoliv má sebou své tělo, kterému pár minut pozornosti, bez násilí a námahy věnuje svou pozornost a péči a tělo mu vše vrátí veselejší myslí.

Kafe, čaj a jiné nealkoholické dobroty zásadně piji a jím až po tom protažení. Z toho důvodu chodím do práce dřív, abych se mohl projít, bosá nožka díky procházce má přirozenou reflexivní masáž na chodidlech, k tomu právě ten uklidňující rytmus kroků, většinou ránou ukáže krokoměr, po doražení do blázince, asi tři tisíce kroků, což je zhruba dva kilometry. Ujdu je při přestupování, přesun ze stanice do obchodu a pak na pavilon.

Není to mnoho, ale souvislá modlitba během sezení v tramvaji, následná chůze, snídaně před zahájením práce mne většinou udrží v kondici po celý den. Odpolední pěší přesuny, pak zase napomohou k vyčištění hlavy od věcí z blázince a přípravu na ty dvě terapeutické skupiny, co na mne čekají odpoledne a večer. Bez souvislejšího chození, nachodím kolem osmi tisíc kroků. Je tak.

Jak se zdá, je tohle cesta abych vydržel od dovolené do dovolené, bez hrozby vyhoření, nebo přetažení svých sil a možností. Vědomé sledování vlastního pohybu, občas i pohybu vlnících se boků a prsou krásných žen, jsou také jistým zklidňujícím elementem.

Pochopitelně, občas mě někdo a něco sere. Výkyvy nálad patří k životu, jde jen o to, abych tohle vše udržel v rozumné míře. Nenechal se tím zahltit. nenechal nic rozjet do takové míry, chutě, křivdy, neúspěchy do takové velikosti, že mne zavalí. Všechno mimo libovolných drog, mám na mysli pochopitelně alkohol i některé léky, mne udrží v klidu, pozornosti a soustředění, je dobré a výše uvedené postupy mě v tom klidu, pozornosti a soustředění udržují.

Pochopitelně i sex je dobrý. Ale není jedinou metodou, jak se udržet v kondici a ne všude je aplikovatelný, ale protahování, chůze, modlitba a konec konců koukání po hezkých ženách, nebo krásném světě, napomáhá k životu podle vlastních představ. Jo jo.

A nakonec nějaký dobrý bigbít. Třeba ze starých časů. Mefisto a Jaromír Majer.

Temný stín