Ukázka z připravované knihy---- Život oběma plynul poklidně, skoro bez mráčku. Učili se spolu žít, což nebylo ani pro jednoho jednoduché. Ale měli dobrou vůli a učili se nejen se milovat, ale i snášet se.
Každý si přinesl do vztahu své zvyky, už je měli zaběhlé a nebylo jednoduché, jak pro Terezu, tak pro Matyáše, po letech, kdy si chodila kam chtěla, byla s kamarádkami klidně někde do rána a nic se nedělo. Stačilo zavolat Vladimírovi a on ji, pokud to bylo jen trochu možné odvezl domu. Tereza si uvědomovala, že i tohle byl jedním z důvodů, proč v tom zvláštním manželství vydržela tak dlouho. Dost peněz, svoboda a minimum žárlivosti. Matyáš zas pro změnu chodil na fotbal, sledoval ho v televizi, jak říkal, byla to jeho relaxace. Učila se s tím žít.
Co nejvíc činilo potíže, že Tereza u Matyáše narážela na stopy svých předchůdkyň. Hlavně Dominiky. Našla třeba šlehač.
„Ty pečeš buchty?"
Zeptala se. Dostala odpověď, která se ji nelíbila.
„Ale, tohle tady zbylo po Dominice.”
„Aha, po Dominice. Že si to sebou nevzala?”
Odpověď, kterou dostala ji rozpálila.
„Taky to není její, koupil jsem to já, chtěla ho na mě. Ona ráda vařila a pekla.„,
„Jo ona ráda vařila a pekla. A co ještě? Hmmm… „
Matyáš začal tušit, že Dominika není zrovna bezpečné téma. Tereza si pamatovala jeho smutek za ní. Jeho bývalou ženu brala jako odbytou záležitost, setkání s dětmi proběhlo bez potíží, pouze Zuzana měla trochu potíž, ale starší Marta ji mírně korigovala. Bylo mu jasné, že pokud se má nadále stýkat s dětmi, bude lepší o samotě, bez Terezy. Nikoliv tajně za jejími zády, ale sám. Ale Dominika, to byla jiná kapitola. Šest společných let bylo šest společných let. Navíc když Tereza objevila nějaké Matyášovy společné fotky s Dominikou v krabici na doklady, kam měl ve zvyku házet papíry, fotky dětí, co ještě měl předdigitální doby, manželské fotografie a další poklady.
Vrchol nastal, když Tereza jednou přišla s mírně erotickou fotkou Dominiky, kdy byla natočená tak, aby nahota nebyla tak zpříma, ale oblečená nebyla. Na druhé straně bylo napsáno. Matýsku moc tě miluji. Domi.
„Koukám, že jste se docela dobře bavili. Matýsku.A ty se divíš, že ji nemám ráda. Stejně jako nenosím šperky od Vladimíra a neříkám ti: „To mám od něj.”” Nemám volně ložené fotky z mládí.
Tohle Matyáše dopálilo.
„Nejsi náhodou drzá, já se ti nehrabu v soukromých věcech.
„V mých můžeš, já tam nahý chlapy nemám. Matýsku. Jsem na ně narazila náhodou. „
„ To musela být náhoda, když si je vyhrabala ze dna skříně. Hele, neříkej mi Matýsku.„
Tím se situace eskalovala. Tereza měla potřebu tuhle debatu vyhrát.
„Ale Matýsku, nerozčiluj se, nebo tě klepne..”
„Dobře, ty si nedáš pokoj. Víš co? Sbal si co tu máš a vypadni! Nejsem zvědavý na nějaké žárlivé scény. Nejsem zvědavý aby mi kdekdo šmejdil ve věcech a říkal mi ještě Matýsku. ”
Tereza zůstala jako opařená.Tohle ji nikdy žádný chlap neřekl.
„Myslíš to vážně?”
„Jo jasně, co je na tom nesrozumitelného? Já mám svou minulost, ty máš svou minulost. Jestli ti vadí fotky, věci, chceš dělat dusno, tak někde jinde. Prostě nevyhodím všechno, co mám jen proto, že ty s tím máš problém. Tohle už jsem zažil. Všechno prodat, nic aby nezbylo po nějaké jiné. Nemám peníze na vyhazování. Dnes je to šlehač, záclony od mámy, zítra to bude nábytek, protože v něm měla věci nějaká jiná. Rozbiju postel, jen protože v ní spala jiná. Všechno vyházím, spát budu půl roku na zemi, než koupíme něco jiného, lepšího, aby ses cítila spokojeně. Nenene „drahá, ani náhodou. Protože až to udělám, tak dostaneš nápad, že ses vlastně zmýlila a všechno je jinak. Tohle už si nezopakuji, tohle ne!”
„Tohle na tobě nechci.”
„Ne? Začínáš chtít.”
„Říkám ti, že to na tobě nechci. Myslela jsem že máš smysl pro humor."
„Jsou situace, kdy mě zcela opouští. Tohle je jedna z nich. Teď mi prohrabuješ věci, pak začneš s mobilem a skončí to u mailu. Na tohle nechci čekat.”
Tereze začal blikat výstražný maják. Když se nastěhovala k Vladimírovi, nebyla tam ani památka po někom jiném. Předtím bydlela po podnájmech, společné bydlení tří čtyř lidí v jednom bytě. Zařízené byty, kde se nedalo nic změnit. Nebo jen velmi málo. Nikdy nebydlela u nějakého milence, nebo s ním. To až ve třiceti, dost let po studiích, měla najednou vlastní byt k dispozici. Sice vila manžela homosexuála, ale v ní její byt. Tak ho vnímala.
Vladimír měl vkus, hodně podobný jejímu. Udělala malé změny a všechno klapalo. Tady nebylo nic podle jejího vkusu. Malá kuchyň, záclony, které pověsila Matyášova matka, nádobí, co vybrala Dominika. Najednou ji došlo, co ji říkal Matyáš toho rána, kdy ji vezl k sobě. …Terezo, dnes si ještě byla ve vile, za chvíli budeš spát na rozkládacím gauči, Jestli ti rozumím, šla si za pohodlím. To teď nebude. Rozumíš, nebude. Ani u mne ani když budeš bydlet někde v pronajaté garsonce.„
Nadechla se: „Já nechci nikam jít, chci být tady s tebou.”
„Pak se musíš chovat jinak.”
„Řekni mi jak?”
„Nehrab se mi ve věcech, nelez mi do mobilu a nečti moji poštu!”
„A dál?"
„Dál nic, tohle stačí.”
Matyáš chvíli mlčel.„
„Víš, moje máma, moje žena i Dominika lezly do mých věcí. Jen táta mámě nadával, když mi přišel dopis, ona ho otevřela a přečetla si ho. Tenkrát ještě v dobách kdy chodili poštou. Neměl jsem soukromí, občas maminka pro pobavení citovala sousedkám, co mi psaly holky. ”
Tereza mlčela, jen hlavou ji běželo, že tohle by asi ona také nesnesla. Její rodiče ji nikdy nic takového nedělali.Měli svoje mouchy, ale soukromí bylo soukromí. Otec, vždy, když za ní šel do jejího pokoje, už od dětství zaklepal. S matkou probírala mnoho, ne všechno a co neřekla, matka nevyzvídala. Nepochybně měla svoje kanály, ale nijak se o nich nešířila. Matyášův vztek ji najednou byl srozumitelný.
„Říkala si, že tu nejsi doma, že tu jen bydlíš se mnou. Už ti rozumím. Chceš domov. Domov, kde budeš mít svoje věci, svou postel, své šminky atd. Zatím je jen tohle."
„Co je to zatím? Je nějaká naděje a budoucnost?"
„Zatím je zatím, co bude dál se uvidí."
