Bezchybně
Takové ty malé ozubené fotografie, spíše hnědobílé, než černobílé, mírně neostré, na kterých rozezná obličeje jen ten, kdo ví o koho vlastně jde, protože nad těmi fotkami strávil dost času s rodiči, kteří mu vyprávěli příběhy o lidech, co v dětství potkával, navštěvoval, mluvil s nimi.
No a potom, najednou ty staré fotografie začnou vyvolávat emoce, vzpomínky, úsměvné, smutné, nebo v obojím duchu. Rád prohlížím tyhle fotografie, vracím se díky nim do časů dávno minulých, nikdy se nevrátivšich. Ti lidé ožívají v mé mysli. Dávno mrtvi, přesto v mé mysli živi. Asi bude něco na tom, že dokud žijeme a myslíme na ty, co tu nejsou, tak vlastně nás nikdy neopustili. Jen poodešli.
Tak jsem naskenoval fotografii mých prarodičů, s pěti dětmi, když dvě ještě nenarozené a tři starší na ni nebyli. Na statku v Popovicích u Brandejsa, kde žili. Všechny děti bosé, jak se slušelo a patřilo v té době na vsi. Mám na mysli rok 1928. Naskenoval, zvětšil, dal na Facebook, kde sklidila velkou pozornost.
Díky tomu zvětšení jsem mohl více nahlédnout do mysli těch fotografovaných. Tehdy se dát fotografovat, bylo docela pro tyhle lidi vzácnost. Takže je pro mne i vzácnost vlastnit tyhle fotografie, protože ona mi vlastně říká, kdo jsem, odkud jsem, kdo byli moji předci. Což považuji za důležité vědět jak pro sebe, tak pro své děti.
Mnohé dnešní děti, neznají své prarodiče. Většinou z otcovy strany, protože „emancipované” matky se o to postarají, aby jejich děti v rámci trestu, který pro jejich otce ony matky stanovily, nikdy nikoho z té strany neznaly. Už se to vylepšilo natolik, že dítě nezná ani dědečka a babičku z té strany, ale nezná ani dědečka ze strany matky. Neb jejich babička z matčiny strany jim připravila podobnou situaci.
Socialismus má prostě své výsledky. Když se dívám na ty bosé děti, které stojí před těmi rodiči, neumím si představit, že by jim matka oznámila. „Milé děti, tatínka už vídat nebudete, nezaslouží si aby se s vámi stýkal, není toho jednoduše hoden.” Ten „brutální,” kapitalismus tohle prostě nedovolil. „ Udělal sis děti, tak se o ně postarej!” Dnes už se starat nemusí. Stát se postará. Což je zcela a zcela běžné. Soudím tak podle svých klientů a pacientů. Většina mých pacientů kolem dvaceti, pochází z takových „ rodin.”
Otcové nejsou. Nebo jsou, ale ti kluci se s nimi setkali až v dospělosti. Prarodiče také pak nejsou. Jen matky, co zoufale shánějí dalšího chlapa, který by ji pomohl vychovat dítě, či děti. Některé mají i štěstí, že jim má kdo platit alimenty.
Jo, vlastně od vzpomínek,na ty bosé, chudé děti, co v dospělosti moc nenaříkaly, smály se, hlásaly heslo: „Být chudý a ještě k tomu smutný, to přeci ani Pán Bůh nežádá„ jsem se dostal k dětem, co mají mnohem více, bosi snad byli jen v létě, a jen někteří na koupališti, mají mnohé, co ti moji předci nikdy neměli, ale ani polovinu té jejich odvahy k životu. Stížností a požadavků mají víc než dost. Chuti něco udělat, postarat se ani desetinu, která by se rovnala těm stížnostem a požadavkům.
Valná část z nich umí jen jedno. Umí natáhnout ruku. S vědomím, že mají právo. O povinnostech se nemluví. Moc velká námaha mít povinnosti. Ruku natahují bezchybně. Socialismus je naučil. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Místo Česka Rwanda? Nejasný osud ilegálních migrantů do Evropské unie
Migračním paktem jsme udělali důležitý krok k řešení ilegální migrace, ale je potřeba pokračovat....
„Žiju jen z humanitární pomoci.“ Válka vehnala do bídy miliony Ukrajinců
Premium Kdo se měl před válkou špatně, ten se po dvou letech jejího trvání má ještě hůř. Důsledkem...
Pravda o Vrběticích. Ruští agenti nebyli jen dva a proč mrtví Češi neměli šanci
Premium Co předcházelo a co následovalo po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014? Kolik...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x