31. března 2012 se uskutečnila už šestá tzv. hodina Země, během níž po dobu jedné hodiny domácnosti, podniky, města i jednotlivci různě po světě vypnuli elektrické spotřebiče a osvětlení. Musím se přiznat, že přes jisté sympatie, jež jsem k této akci dříve cítil, jsem se k ní nepřipojil. Zhlédl jsem sice dojemný klip mluvící o hnutí, jež spojuje obyvatelstvo planety Země v zájmu její ochrany, ale cítil jsem po jeho zhlédnutí jistou pachuť. Skutečně stačí, abychom si jednou takto zamanifestovali, symbolicky na hoďku zhasli světla a mysleli si, že tím zachraňujeme Zemi? Přijde mi to trochu jako špatný vtip..
Je zcela očividné, že pokud chce někdo svými vlastními silami ulevit planetě Zemi, činit tak jednou do roka je skutečně zoufale málo. Vím, že v otázce hodiny Země jde spíše o symbolickou manifestaci mající upozornit na ekologické problémy a nabádat lidi k zájmu o tuto problematiku. Když jsem však zhlédl zmíněný klip, měl jsem spíš dojem, jako by tato akce byla nějakým spásným projektem, na který naše chudičká Země toužebně čekala. Jako by to, že se údajně téměř dvě miliardy lidí na Zemi rozhodnou na hodinu omezit spotřebu elektřiny na minimum, bylo nějakým zázračným počinem, který směřuje k něčemu velikému. Jenže uběhly dva dny a po celé akci už neštěkne ani pes, o žádný zázračný počin se v této věci vážně nejedná.
Souhlasím s tím, že upozorňovat na potřebu chovat se šetrněji k životnímu prostředí, je nanejvýš žádoucí. Tato snaha by ovšem měla být soustavná, měla by upozorňovat na konkrétní problémy, které můžeme svým jednáním nějak pozitivně ovlivnit. Celý humbuk kolem hodiny Země mi trochu připomíná akce jako LifeAid, kdy se hvězdy hudebního nebe rozhodly zazářit bohatému světu a přimět jej k pomoci a zájmu o třetí svět. Kdysi jsem i v těchto akcích viděl něco smysluplného, nyní je s odstupem času nepovažuji za nic jiného než trapnou, pozérskou estrádu, která věci samé spíše škodí. Podobně dnes nahlížím i na Earth Hour (Hodinu Země). Zdá se mi, že jejím výsledkem je opět jen trapné křepčení kolem údajně prospěšné věci, která spoustě lidí dá dobrý pocit, že "pro Zemi něco udělali", nebyli v tom sami a teď se se svou bohulibou aktivitou mohou pochlubit kamarádům na sociálních sítích a tvářit se jako ekologicky myslící jedinec, který není lhostejný k vyčerpávání přírodních zdrojů a stará se o matičku Zemi. Prostě bezobsažná póza...
Mnozí si patrně myslí, že snahy šetřit přírodní zdroje jsou zbytečné, protože tyto zdroje jsou stále dostupnější a objevují se nová a nová ložiska kdečeho. Snahy o šetrnost k Zemi považují tito lidé za jakýsi rozmar "ekologistů", jež považují v lepším případě za romantické pomatence, nebo v tom horším možná spíše za nebezpečné elementy ohrožující ekonomický růst a lidskou svobodu. Ti lidé, kteří považují ekologické cítění za cosi nežádoucího, za zbytečnost, která svou ideovou podstatou leží mimo realitu, jsou podle mne typickým reprezentantem současného způsobu myšlení dominujícího ve světě. Pro tento pohled je typická krátkozrakost, perspektivou a cílem je rychlý, pokud možno snadný zisk a snaha ukojit co nejvíce vlastních potřeb, ať to stojí, co to stojí. Takový člověk si říká: "Jsem jen já, teď a tady, co bude po mně, mě ani v nejmenším nezajímá. Ani mě nenapadne snažit se šetřit vodou, elektřinou nebo naftou kvůli tomu, že k tomu vybízejí nějací zelení pomatenci."
Smutným faktem je, že Země se v mnoha důležitých aspektech skutečně ocitá na šikmé ploše, která se pod tlakem stále bohatšího lidstva stále více naklání. To je vědecky doložený fakt. Nemluvím teď jen o tzv. globálním oteplování, mluvím i o úbytku pitné vody, o chemickém znečištění, erozi zemědělské půdy, o bezuzdném drancování přírodního bohatství. Takto by šlo pokračovat dlouho. Kdo tyto problémy vědomě přehlíží a snaží se je bagatelizovat, je podle mě hlupák, nebezpečný hlupák, jehož hloupost budou možná muset naše děti, nebo děti našich dětí jednou draze zaplatit. Třebaže jsou mi však takto smýšlející lidé bytostně cizí, při pomyšlení na protagonisty hodiny Země mě napadá, jestli oni v některých ohledech nepáchají ještě vážnější škody. Působí to na mě tak, že tito lidé jen využijí možná upřímných starostí milionů lidí o osud této Země k vlastnímu zviditelnění a masám poskytují jakési falešné uspokojení o jejich přínosu pro udržitelný rozvoj lidstva na Zemi. Asi přeháním, World Wildlife Fund, jejíž logo v rámci hodiny Země dominuje, je organizace, která dělá mnoho prospěšného, obávám se jen, že s kampaní Earth Hour je docela vedle.
