Z deníku flekaté tlapky: O jídle

Jídlo je moje největší priorita. A co si pamatuju, tak vždycky byla. Neexistuje nic, co by mě dokázalo odradit od kousku dlabance. To byste mě fakt museli hodně pevně držet a já bych se stejně snažil hodit alespoň jedním ze svých osvědčených pohledů, abyste vyměkli.

O jídle mám vždycky přehled. Vim, co se jí, kdy se to jí a v jakym množství, takže není moc možností mně přelstít a třeba si myslet, že když spím, tak nevím, co se děje. Mám výbornej sluch,takže mi neunikne ani malinký zašustění.

V okamžiku, kdy slyšim, nebo cejtim jídlo jsem rychlej jako blesk. Nezáleží na tom, jak daleko se jídlo ode mně nachází, nebo jaký nás dělí překážky. Já jídlo najdu.

Když už jsem u zdroje, sednu si na zadek, vyhodim packy do vzduchu, aby to vypadalo, jako že prosím. Tohle jsem se naučil docela rychle, a pravda je, že se mi tak sedí dobře. Dvounožci si myslí, že to dělám kvůli nim, tak je při tom nechávám. (Používám to jako osvědčenou metodu, kdykoliv chci dosáhnout svýho a to nejen jídla)

Moje strava bejvá ráno miska masa z plechovky (z tý s tim frajerem) a granule. Ne, že by mi to nechutnalo, ale granule musím pořádně přehrabat čumákem, abych si vybral ty, co mi chutnaj nejvíc. Stejně je nakonec sežeru všechny... Každopádně jsem si jistej, že dvounožci maj něco lepšího.

A většinou je to pravda! Říkaj o mně, že jsem popelnice. Naštěstí jim to málokdo věří (nevypadám na to). Ale je fakt, že zbaštim, na co přijdu. A co se týče Jejich jídla - nemám rád čokoládu, kyselý okurky (vlastně okurky vůbec), banány a většinu zeleniny. Nevadí mi mrkev, rajče, ovoce ... ale vůbec nejlepší je maso. V jakékoliv podobě, v jakémkoliv množství. Nikdy neřeknu NE.

Nechci říct, že bych byl úplatnej, ale za kousek žvance se s váma budu chvilku i bavit a možná (ve vyjímečných případech) se nechám i pohladit. Jen lehce a trochu! Nejsem prodejnej.

Jídlo je můj nejlepší kamarád a vždycky bude. Jsem schopnej se pro něj obětovat co mi moje síly budou stačit.

Pac a pusu

P.S. Moje předchozí povídání najdete tady:

http://janikova.blog.idnes.cz/r/10942/Z-deniku-flekate-tlapky.html