Z deníku flekaté tlapky: Moji dvounožci

Mám ochočený dva dvounožce, což neni na psa zas tak špatný skóre. Teda ochočenejch jich bude ještě pár, ale tyhle jsou vlastní se speciálním výcvikem, jak se mi věnovat a činit mě šťastným. Někdy se musim obětovat, aby se chovali vzorně, ale když to vezmu v globálu, tak jsou fajn.

Moji dvounožci mě maj hodně rádi. Ona si vybrala mně. Mohlo by se z tohoto zdát, že je vrchní kápo, ale nenechte se zmýlit. Uvědomte si, že když jsi mě vybírala, byl jsem ještě prcek pořádně neochlupenej a o nějakym internetu jsem narozdíl od Ní neměl ponětí.

Jejich výcviku věnuju v podstatě každou volnou chvilku. On s náma žije teprve třičtvtě roku, takže má trochu mezery, ale to mu toleruju, učí se teprve krátkou dobu. Ona se v některejch věcech nevycvičí nikdy. (!)

Umí se mnou jít ven, i když je musim vodit většinou na vodítku, aby se mi někde neztratili, nicméně i to považuju za úspěch. Taky mi dávaj jídlo (Už se je snažim delší dobu vycvičit, že by mi měli dávat jídlo kdykoliv si něco vezmou sami, ale bez úspěchu, takže tipy a triky vítám.), hrajou si se mnou a mazlej mě. Občas se sice naprosto seknou (viz. mytí) v mejch přáních, ale v celku si nemůžu stěžovat.

Bohužel nemaj moc smyslu pro humor. Naprosto nechápou, když si v dlouhých chvílích všedního dne mám potřebu hrát zrovna s jejich botama nebo když si chci hrát s pískátkem o půldvanáctý v noci.

Nejhorší je, když zahřměj. Když zahřmí On, tak je to takový, že si z toho nic moc nedělám. Mám ho omotanýho kolem prstu a poznám, kdy je to fakt vážný a měl bych se stáhnout do pelechu a chvíli dělat, že tam nejsem.  Když zahřmí Ona, vim, že je zle a bude mazec. Snažim se vyklidit pole co nejdřív, ale Ona mě vždycky vyhmátne. To potom slyšim "kde jsi tohle viděl? Tohle hodný pejskové nedělaj" Tak za prvý, neviděl jsem to nikde, vymejšlim si ty lumpárny dočista sám.(!!!) Na to mi můj psí rozum bohatě stačí. A za druhý, nikdy jsem nikomu netvrdil, že jsem nebo chci bejt hodnej pejsek. Zrovna teď mám v pácu polštář ze svýho pelechu, chtělo by to novej, tak ten starej musim nejdřív jaksepatří rozcupovat. Můžu snad za to, že to dělá bordel v celý ložnici???

K výcviku patří i naučit je, jak často si hrajeme a jak často se mazlíme. Bohužel mírný naznačování se míjí účinkem, tak jsem přistoupil k brutálnějším metodám. Když si chci hrát, vezmu pískadlo a lehnu si s ním k jejich hlavě. To nemůžou přeslechnout. Očekávám od nich, že se budem přetahovat, budou mi pískadlo házet, dokud mě to bude bavit. Když se chci mazlit, tak je prostě zalehnu. Nejlepší je zalehnout hlavu nebo krk, toho si taky nemůžou nevšimnout.

Někdy jsem z toho jejich výcviku strašně unavenej, a proto musím hodně spát.

Takže pac a pusu a dobrou noc

P.S.1: Pár fotek z výcviku - hrajeme si

P.S.2: Moje předchozí povídání najdete tady:

http://janikova.blog.idnes.cz/r/10942/Z-deniku-flekate-tlapky.html