Z deníku flekaté tlapky: Jak to vidím s kočkama

Jakožto psa by mě měly kočky zajímat. A to tak, že hodně. Ale omyl vážení... Kočky mě nechávají naprosto chladným. Nezajímaj mně. Jsou to protivný zvířata, který mluvej jiným jazykem. Tvářej se jako mistři světa, jako hrdý elegantní stvoření, ale nejsou o nic míň prodejný než my psi. (Možná se tak tvářej proto, že choděj na záchod... tsss, nějakej záchod, jak můžou asi sdělovat informace dalším kočkám, když čůraj na jedno místo?)

takhle mám koeky na háku

Za celej svůj život jsem moc koček nepoznal. Nevyhledávám je. Proč taky? Nemám s nima žádný nevyřízený účty, tak co bych se rozčiloval s nějakou kočkou? Teda takhle to bylo až do nedávna.

Pak jsme jednou jeli plechovkou na výlet. K Její ségře. Tahle ségra má kočku, teda lépe řečeno kocoura. Jmenuje se Honza (to fakt musim mít hloupý jméno jenom já?!) Chtěl jsem vejít dovnitř, že si tam obhlídnu rajón, kde je jídlo, kuchyně a tak, ale za dveřma už na mně čekal. Nejdřív jsem si myslel, že dělá uvítací výbor mojí jedinečnosti a že mě po bytě provede, ukáže kde, co a jak... Nicméně jsem musel jít sám a on mě začal pronásledovat. (!) Mimo jiné to potvrzuje, že jsem neodolatelnej a to i pro kočky. Ale nešlo mu nikam utýct, tak jsem se alespoň schoval.

Ne, že bych se ho bál, to rozhodně ne (navíc je to ještě kotě), ale musel jsem před ním prchat. Nejsem zvyklej na tolik zájmu (fyzickýho!) o mojí osobu. Nejvíc ho fascinoval můj ocas. Já vím, že s tou bílou špičkou je zvláštní a okouzlující, a když s ním vrtím, že je to zábava, ale má snad svůj vlastní, ne?  

Minule jsem s sebou měl svojí pískací hračku (výborná věc, když chcete někomu pocuchat nervy - doporučuji !!!) Ona mi jí hodila, tak jsem se pro ni rozběh', abych Jí nezklamal, když si chtěla hrát. A ten kocour po mně vystartoval! Tak jsem se ho lek', že jsem zakřičel. Ještě z něj budu mít infarkt.

No, každopádně když na mě zkusil pár těchle hracích fíglů s drápama, nebyl jsem dvakrát nadšenej. Spíš jsem jeho zájem začal považovat za útok. Je potom jasný, proč jsem se mu zbytek návštěvy vyhejbal a snažil se ho ignorovat.

Potkal jsem ještě dva kocoury u nich doma. Nevypadali, že bych jim káp do noty, ale mě to bylo celkem jedno. Spíš jsem měl pocit, že se báli oni mně (chachá). Ale jejich misku s jídlem jsem nenašel, teda pokud nejí takový smradlavý pidigranule...ale spíš to vypadalo, že je to záchod, protože tohle by snad nejed´nikdo. 

Jak říkám, nejsem vyloženě ani fanda ani odpůrce koček. Spíš mě zajímá, kde najdu jejich misku se žrádlem a jestli mi v ní něco nechaly. Takže vyřiďte svejm kočkám, že není důvod k panice, nemusej se mě bát. Před naháněním koček dávám přednost spaní.

Takže pac a pusu a dobrou noc