Z deníku flekaté tlapky: Jak to chodí v lese

Ta ženská (moje milovaná panička) se asi zbláznila! Dneska ráno mě po jídle naložila do zelený plechovky a jeli jsme do lesa. Škoda, že v plechovce už neblinkám, protože za tohle, by si to fakt zasloužila. Místo svých několika hodin spánku teď budu trajdat v lese.... 

Což o to, les je fajn, první hodinu, ale pak už mě to nebaví a jsem unavenej.

Ona sbírá takový hnědý něco na šťopce. Poučuje mě, že to je houba. No a co já s tim? Prej bych to měl hledat a až to najdu zaštěkat. No fakt je mimo. Ještě řekne, že z toho bude večeře. Lidi zlatí, to fakt chce dělat večeři z TOHOHLE??? Vždyť to nevoní ani jako flákota (!), to přece nebudem jíst. To já na to raděj šlápnu, nebo to rovnou počůrám, protože TOHLE já jíst nebudu.

Z každý tý houby se raduje a jednu si dokonce fotila do takový tý krabičky, ze který občas mluví páníček. (!) No fakt, nekecám. Někdy si tam vyfotí i mně :-) (Jsem krásnej pes, tak se není čemu divit, ale fotit si houbu?!)

Já si v lese jen tak běhám a čtu si psí SMSky, co tam načůrali kolegové. Občas mě zavolá, protože ty zprávy jsou na pokračování a zrovna v blbym směru. (Pro ní, mě je to jedno, kam jdeme)

Po docela dlouhý době, kdy mě vláčela krpálama jsem se nějak praštil, či co. Nebo se mi spíš nechtělo už šplhat do tý vejšky, to je fuk, prostě jsem tak nějak zakňučel. Ale ne moc, na to jsem moc hrdej. Jsem přece velkej chlap a ty nebrečej. Čekal jsem, že ke mně přiběhne, polituje mně a hlavně - vezme do náručí, abych se nemusel namáhat sám. A místo toho se jen zastavila a řekla mi "to máš z toho, že lítáš jak šuspajtl". Netušim, co je šuspajtl, ale musí to bejt dost rychlý. Nicméně nepomohl ani pohled dvěstěpadesáttři (jsem straaaaaašně unavenej) a musel jsem jít po svejch.

Pak jsme potkali tu paní. Já už toho měl plný tlapky, tak jsem za ní běžel. Nejdřív jsem slušně pozdravil, jak se na správnýho psa sluší a patří. A pak jsem se zeptal, jak se proboha dostanem z toho lesa k plechovce (to by udělalo radost mně). Paní mi povídala něco v tom smyslu "ty seš ale hezkej pejsek" "ale prosim tě, snad se tolik nezlobíš" Do toho na mně volala Ona (=panička) ať jdu k ní a přestanu štěkat. No ale kde jinde jsem měl sehnat informace? Tak jsem se ještě zeptal, jestli paní netuší, kde rostou ty hnědý věci (to by udělalo radost Jí =paničce), protože mi bylo jasný, že Ona, by se na to nezeptala. Lidi jsou v tomhle vůbec divný, na některý věci se prostě neptaj, i když mluví stejnym jazykem. Nakonec jsem se nedozvěděl nic, tak jsem se rozloučil a šel pryč.

A jak si tak jdeme, Ona se zastavila a dřepla. No žádnou houbu jsem neviděl, tak jsem běžel k ní. Přece jenom na psa je trochu přestárlá, a kdyby se jí něco stalo, nemoh' bych si to nechat na kožichu, že jsem jí nepomoh'. Dojdu k ní a ona říká: "pozor ať nešlápneš na tu houbičku" ... nic hnědýho jsem neviděl. A Ona sebrala tři  ŽLUTÝ věci na šťopce. No tak to byl podraz! Jak jsem mohl vědět, že berem i žlutý??? (!!!), když doteď jsme sbírali jen hnědý?  Je v tom prostě bordel, a přesně proto nesbírám nic.

Když zaplnila půl tašky, tak jsme se vydali k plechovce. Našla jí celkem snadno (kupodivu) a vydali se domů.

První jsem se vrhl na jídlo, pak jsem ze sebe nechal sundat ty legrační věci, co se ke mně přicucávaj v lese a maj spoustu nožiček. Teď jsem se s Váma podělil o svůj zážitek a jdu spát. 

Pac a  pusu a dobrou noc