Z deníku flekaté tlapky: Dovolte, abych se představil

Tak aby bylo jasno, jsem pes. Narodil jsem se v březnu 2006, takže už nejsem žádný neochlupený mládě a mám tak trochu přehled o tom, jak to na světě chodí. Jmenuju se Piňďa, bůh ví, kdo jim tohle jméno nakukal, každopádně na něj slyším. (no, občas dělám, že ne, ale vím moc dobře, koho sháněj, když takhle volaj)

Moje maminka je čistokrevná čivava a osud k ní nebyl příliš milosrdnej. A můj táta? Kdo ví...? Podle toho jak vypadám to byl asi buldoček, ale nikdy jsem ho neviděl, abych to mohl odpřísáhnout na mou duši na psí uši. Navíc se nezachoval jako férovej pes, když jen tak beze stopy zmizel.

Prvních dva měsíce svýho života si moc nepamatuju. Ale asi jsem jim moc do oka nepad', když se mě takovym šupem zbavili. Jooo...měl jsem ségru, ale nevim, jak dopadla ta. Máme jen pár společnejch fotek a asi bych jí dnes, po těch letech už nepoznal. Vim, že mě převezli z jednoho místa na druhý v takový velký plechovce. Vůbec se mi nelíbila, tak jsem jí alespoň poblinkal. Na začátku velikýho města mě předal kápo mý mámy nějaký slečně jako pytel brambor. Lidi já se bál!

No a tahle slečna se stala mojí adoptivní maminkou, paničkou, jestli chcete. Ale já bych jí paničkou moc nenazýval, protože ten, kdo tu dnes šéfuje není ona, ale já. No dobře, když chcete, je to teda panička.

Docela spolu vycházíme, i když někdy nemá pochopení pro moje důležitý záležitosti. Občas se potřebuju porvat a ukázat svou psí sílu, ať už na polštáři, botě, něčem, co má ráda nebo prostě jen jinýmu psovi ukázat, kdo je pánem situace, i když mám vodítko za krkem.

Vycvičená je celkem slušně, ráno se jdu vyčůrat a pak dostanu kus žvance. No miska masa z plechovky, na který je obrázek frajera, co na reklamě vydělal majlant (nejspíš dostal spoustu plechovek s masem)... no jo, asi je nějaká speciální rasa. Hele, ale to já jsem taky.Kdybyste měli zájem, taky zapózuju na nějakej menší příděl jídla. Fakt. Sice si dělám, co chci, ale tohle si spočítat umim. Hezky se na vás usměju a dostanu dlabanec. Nebo hodim svůj pohled číslo třistaosumdesátjedna a budete mi to cpát sami. To je vyzkoušený (!) Jo, jo... někdo si myslí, že když nejsem "čistokrevnej" tak, že jsem k ničemu. Houby s voctem vážení! Já jsem taky krásnej a moje krev neni vůbec špinavá.

Nemám žádnou zvláštní oblíbenou barvu, neposlouchám žádnou muziku a nemám oblíbený filmy. Ale velmi vynikám v loudění jídla (!!!) a jsem přeborník ve spaní.

A teď jsem unavenej, takže mě omluvte, příště vám povim, jak jsme byli v lese.

Pac a pusu a dobrou noc.