Stromy v cestě...nebo vlastně přes cestu

Nedávno jsme byli na výletě v německém Badschandau. Je to od nás asi 20 kilometrů autem a mají tam báječné lázně, věděli jste to?

Vydali jsme se v půl šesté plus nějaká ta minutka (nevím čím to, ale čím jsem starší, tím větší problémy mi dělá být někde "na čas") na cestu. Po asi deseti minutách jízdy jsme narazili na kolonu. Všichni zvědaví, co se stalo. Přes cestu ležel strom. U něj už stála skupinka lidí.

Z dálky jsme viděli, že blesková bouřka, která se přehnala před chvílí shodila přes silnici mladý stromek. Nedalo se projet ani tam ani zpátky. V tu chvíli se vidina koupání a saunování rozplývala do pouhého zbožného přání.

Chlapi se šli podívat, co se tam vlastně děje. A nejen ti z našeho auta. Takže se tam sešla docela početná parta lidí odhodlaných dojet na místo určení bez zbytečného zajíždění stůj, co stůj.

Nevím, kolik z vás vozí v autě běžně motorovou pilu. Já rozhodně ne (a nejen proto, že žádnou nemám). Nicméně v tom chumlu se jeden takový člověk našel. Jenže...neměl do ní benzín. Docela pech. V tuhle chvíli jsem ještě seděla v autě, když mě míjel děda s deštníkem v džínových kraťasech... to jsem ještě netušila, že to je místní a nabídl benzín, protože doma má benzín do sekačky.

To se nám to krásně sešlo - strom v cestě, chlápek s motorovkou a děda s benzínem. Kolik lidí má takové štěstí? Koupání a saunování mělo zas jasnější obrysy, tedy pokud se chlapům podaří stromek rozřezat a odklidit.

Podařilo se. Koupání je jisté, pokud nás po cestě nepotká nějaká další kalamita.

Co mě naprosto uchvátilo bylo to, že lidi, kteří spolu měli společného tak maximálně to, že je zdržel strom přes cestu a proto se sešli v koloně, se naprosto neorganizovaně dokázali domluvit, stromek rozřezat, odklidit a pokračovat dál svojí cestou. Do odstraňování stromu se zapojilo asi deset chlapů, ženy zůstaly buď v autech, nebo hrdě přihlížely (jako já), jak se jejich drahý partner zapojil do odklízecí akce.

Když byl strom odklizený a my na cestě k určenému cíli, potkali jsme asi za 5 minut policejní vůz a chvilku na to hasiče, jak s majáčky míří směrem k "našemu" stromu. Ti museli asi koukat. Místo dlouhých kolon je čekaly už jen kusy dřeva.

A tak tento blog je mým poděkováním všem, kteří tam byli. Nejen za odklizený strom, nejen za koupačku v lázních. Díky za to, že jsem se zase přesvědčila, že když lidi chtějí, dokáží se domluvit a být jeden druhému podporou.

A Vám všem přeji, aby až potkáte někde přes Vaší cestu strom, byl někde nablízku chlápek s motorovkou, děda s benzínem a pár lidí, kteří Vás nenechají ve štychu.