Strašák jménem exekuce, aneb Vítej v realitě - část 9.

Příběh na pokračování o jednom lidském osudu zatím bez konce, jehož začátek se datuje přibližně třicet let zpátky…předchozí díl najdete zde

Měsíc po tom, co se Lenka odstěhovala, si sbalil věci i Adam. Vzal si jen pár nejnutnějších věcí a zmizel. Nezmizel nikam daleko, utekl od Evy k jiné. Ani mladší ani  hezčí nebyla, ale měla v pronájmu hospodu a to mu vyhovovalo. Pořád ještě dojížděl do hlavního města a vydělával docela slušné peníze. Evě vzkázal jen, že bude z vojenské výsluhy platit nájem a bude jí přispívat pár tisíc na živobytí a na Lucii, jinak že má smůlu. Nic dalšího neřešil, konečně byl volný, jak si vždycky přál.

Eva se zhroutila. Šestnáct let manželství bylo v tahu během jediné hodiny. Plakala a byla bezradná. Pořád neměla práci.Teď, když holky vyrostly už byla pro většinu zaměstnavatelů buď moc stará, nebo nemocná. Netušila, co s ní bude. Měla nějaké peníze, které zdědila po rodičích a spoléhala na to, že Adam dodrží své slovo, jako vždycky. Zapomněla snad na všechny sliby, které jí dal a nedodržel? Na jeho velkopanské chování? Na ostudu, kterou jí v paneláku, kde tolik let bydleli, poslední dobou dělal celkem pravidelně, když se vracel opilý domů?

Lucie s otcem vůbec nekomunikovala. Nenáviděla ho a vyhlásila mu otevřenou válku, kterou byla schopná za nějaký ten hadřík na chvíli odsunout. Nenáviděla, jak si myslel, že si její lásku a obdiv koupí za pár blbinek.

Adam si pronajal garsonku od známého jednoho známého…jen tak na dobré slovo. K čemu je někomu byt, když je v zahraničí a pár korun se mu přeci vždycky hodí a on měl kde bydlet. Adam si našel přítelkyni na úrovni, o ženy ostatně nikdy neměl nouzi.

To Eva zjistila taky, když našla odvahu přebrat věci, které po něm zbyly. Vedl si evidenci koho s kým, kdy podvedl, ani ona nebyla vyjímkou. V každičké maličkosti bylo tisíce vzpomínek. Vzpomínek na život, jaký sice nechtěla, ale přijala ho. Najednou si připadala strašně stará, nepotřebná, zbytečná. V duši se jí rozlilo prázdno. Nejkrásnější léta svého života dala jednomu muži. A ten si to nezasloužil. Naložil s tím vším jako s kusem hadru. Použil a zahodil. Bylo jí padesát jedna roků, co jí v životě ještě čeká? Už jen čekání na smrt. Takovými myšlenkami se zaobírala denně skoro pořád. Navzdory snaze svých dcer trochu jí zpříjemnit život, rozveselit. Uzavřela se před světem ve svém bytě sama v sobě. Jako by svět přestal existovat.

Lenka se odstěhovala do hlavního města za prací. Nejprve žila u otce, ale nemohla snášet jeho výlevy, kterým si již odvykla. Snažila se na celou věc dívat reálně. Nezazlívala otci, že od mámy odešel. Štval jí způsob JAK to udělal a snažila se mu domluvit, aby se s mámou nechal rozvést. Lepší je přece začít žít s čistým stolem.

"Věděly jsme to se ségrou, že to mezi vámi neni dobré. Bylo to cítit, poznaly jsme to." řekla mu a vzpomínala, že ho vlastně nikdy neviděla, aby mámu jen tak pohladil, dal jí pusu.

"Chtěl jsem, abyste vyrůstali v úplné rodině."

"Myslím, že by lepší bylo, kdybyste se s mámou rozešli dávno dřív. Teď máte pocit, že vám utekl život pod rukama. Měl by ses postarat o rozvod."

"Jo, já se o to postarám, podám žádost." odpověděl. Adam moc dobře věděl, že se nerozvede, ale vodil za nos všechny okolo.

Když mu řekla „tati, myslím, že moc piješ“, začal si schovávat láhev vodky do skříně. Nikdy by nepřipustil, že je závislý. On přece může kdykoliv přestat. Nemá žádný problém s pitím. Problém s jeho pitím měla spíš Lenka. Tak si našla podnájem a odstěhovala se. Občas ho pozvala na oběd. Do ledničky pro jistotu koupila dvě piva. Když jedl, klepaly se mu ruce, tak mu raději tu sklenici piva nalila sama. Měli nějaké společné známé, a tak se časem dozvěděla, že problémy s jeho pitím měli i v jeho práci. A tak o ni přišel.  

Pokud Vás příběh zaujal a chcete vědět, jak dopadne, čtětě další díl zítra v 10:25