Strašák jménem exekuce, aneb Vítej v realitě - část 3.

Příběh na pokračování o jednom lidském osudu zatím bez konce, jehož začátek se datuje přibližně třicet let zpátky…předchozí díl najdete zde

V říjnu se narodila holčička. Porod byl komplikovaný, přirozenou cestou to nešlo. Musela ven „císařem“, aby přežila. Eva se modlila, aby bylo miminko zdravé a dala by svůj život za její. Co je to jedna jizva na břiše? Dali jí jméno Lenka, Lenička, Léňa. Dokonce i Adam pookřál, když jí viděl poprvé.

Z porodnice se Eva vrátila k rodičům, Adam za svými holkami, jak jim láskyplně říkal, jezdil jak to jen šlo. Rozvod se vlekl, ale to byl jediný flíček na tomhle krásném štěstí. Nežili spolu, ale byli rodina, patřili k sobě.

Rozvod byla velice vleklá záležitost. Lenka už dávno uměla chodit i mluvit, když byl Adam konečně volný. Připadal si jako mezi mlýnskými kameny. Volnost? Tu už dávno neznal. Když nebyl s jednou byl s druhou. Ať tam nebo tam, musel plnit otcovské povinnosti. Ke dvěma dcerám se Evě přiznal už dávno. Užívání, o kterém snil a které si tak přál, mizelo někde v nenávratnu.

Zásadně si nepřál, aby se Eva míchala do jeho záležitostí. Svoje věci si řešil sám. Vždycky. Evě jenom oznámil, že je už rozvedený. A ona konečně začala plánovat svatbu. Malé Leničce byly už skoro dva roky. Eva si nepřipouštěla, že vztah na dálku, který spolu vedli, by nemusel vyjít. Vůbec nemyslela na to, co Adam celé dny, kdy nejsou spolu, dělá. Těšila se s myšlenkou, že z ní konečně bude vdaná paní. Smaže tu ostudu a lidi na ní přestanou koukat skrz prsty. Nastěhuje se k Adamovi a budou šťastní.

Eva nikdy nebyla vyloženě Twiggy, možná to se na ní Adamovi líbilo. Její přirozeně ženské tvary, všechno tak, jak má být. V těhotenství  přibrala asi třicet kilo. Jestli byl na vině stres, nebo jen prostě chuť na všechno, co viděla těžko soudit. Rozhodně se jí ale všechna kila po porodu nepodařilo „shodit“. Adamovi to nevadilo. Měl ji přece rád.

Když byla mladší, představovala si, jak krásný bude její svatební den. Bílé šaty, rodina a pár přátel. Rozhodně si to chtěla užít, jako nejkrásnější den svého života. Den oslavy lásky, zpečetěné slavnostním „ANO“. Potvrzení, že miluje a je milována. Do kruté reality se probrala hned, jak zjistila, že Adamovi rodiče rozhodně pozvání na svatbu nepřijmou. Stejně jako nepřijali ji a Leničku. Vlastnili zahradnictví a bylo před dušičkami. To jdou kšefty s věnci nejlíp. Eva tomu moc nerozuměla. Dokud s Adamem jenom byla, slyšela na jeho první ženu jen samou špínu, jaká byla nepořádná, nestarala se o děti, skončila v psychiatrické léčebně. A teď když mají možnost mít snachu, která si zaslouží jejich příjmení, tak jsou jim přednější věnce na hřbitov?

Nakonec se s Adamem dohodli na malém obřadu, bez rodiny, bez přátel. Jen oni dva a svědci. Nepotřebují přece davy lidí, kteří je stejně pomluví. Ať udělají velkou nebo malou svatbu. Evě bylo líto, že na svatbě nebude mít rodinu, ale nakonec souhlasila natolik, že tenhle názor přijala za svůj vlastní. Nakonec proč ne. Nikdy nebyla princeznovský typ, tak si na svojí svatbu oblékla béžový kostýmek, který sice nebyl hitem poslední sezóny, ale dokázal zakrýt kila nabytá po porodu. Psal se rok 1983.

Pokud Vás příběh zaujal a chcete vědět, jak dopadne, čtětě další díl zítra v 10:00