Strašák jménem exekuce, aneb Vítej v realitě - část 1.

Příběh na pokračování o jednom lidském osudu zatím bez konce, jehož začátek se datuje přibližně třicet let zpátky…

Evě bylo skoro třicet, když se s Adamem potkali poprvé. Patřila ke skupince pořadatelů a on byl závodník na amatérských závodech automobilů. Vypadal dobře. No…dobře, žádný zázrak to nebyl, černé vlasy už mu trošku ustupovaly, takže měl trochu vyšší čelo, oči schovával za kostěnými obroučkami a pod nosem měl knírek, vysoký byl tak akorát, skoro jako její táta. Byl vtipný, milý a k ženám se choval galantně. Bylo jí s ním hezky, ráda si s ním povídala. Navíc to byl inženýr (!). Chytrý, intligentní…co víc si přát.

Skoro všechny její kamarádky už měly děti. To ona vypadala divně, jako že o ní nikdo nestojí. Nemělo smysl každému jednotlivě vysvětlovat, že se na to ještě necítí, protože nepotkala takového chlapa, se kterým by děti mít chtěla. Byla už celkem otrávená z věčných otázek všech tetiček a strýčků, kteří jí neodbytně připomínali, že na děti má nejvyšší čas. I její mladší sestra Edita měla už manžela a krásného chlapečka a to jí ještě nebylo ani dvacetpět. Rodiče na ni byli opravdu pyšní a hrdí. Eva začínala mít pocit, že mají Editu od porodu jejich prvního vnuka snad raději.

Adam se Evě dvořil a nadbíhal jí, co jen to šlo. Možná se k němu doneslo, že nikoho nemá, takže mu nehrozí, že mu místní kvůli ní rozbijou úsměv. Nosil jí kytky, lákal jí k vodě a do kina. Evě se líbil, tak co by nešla. Je přece svobodná. Užívala si života a připadala si jako v malém ráji. O tom si ostatní holky z vesnice mohly nechat zdát.

Bydlel v dalekém okresním městě, ale musel ji dostat stůj co stůj. „Nakonec každá podlehla, tak proč tahle by měla být jiná? Je to jen holka z vesnice, to zvládnu“ myslel si Adam sám pro sebe. Jezdil za ní každý volný víkend. Jako voják z povolání musel občas do služby. Ale tenhle vztah s Evou byla výzva. Nemohl to nechat plavat. Ne dokud se jí nedostane pod kalhotky. Troufalé? Drzé? Sprosté? Ale no tak, o čem jiném by tenhle život byl, když ne o tom užít si co nejvíc a poznat co nejvíc rozkoší. Takhle Adam žil a nepřipadalo mu to ani trochu špatné.

Kdysi kdesi slýchávala, že když ptáčka lapají… Vůbec si nemyslela, že to je pravda. Adam byl přece úžasný. Báječný a vtipný společník, pozorný muž a skvělý milenec, jak zjistila mnohem později. Milovali se tajně, nádherně a vášnivě. Byli zamilovaní, šťastní, život byl krásný a najednou jakoby barevnější.

Po půl roce se Evě ráno udělalo špatně, zvracela každý den a když jí vynechala první menstruace, byla si téměř jistá, že už nejsou jen dva, ale tři. Následná prohlídka u gynekologa jí to potvrdila. Těšila se, jak tu radostnou novinu poví Adamovi, naplánují svatbu a budou žít spokojený manželský život. Že by zůstala svobodnou matkou si vůbec nepřipouštěla. To by byla hanba, ostuda pro celou rodinu a Adam je přeci čestný muž. Její štěstí nemohlo být větší. Měla báječného chlapa a v jejím břiše rostl nový život, důkaz jejich nádherné lásky.

Pokud Vás příběh zaujal a chcete vědět, jak dopadne, čtětě další díl zítra v 10:00