Srdeční dotek

Nemám ráda operu. Ale jednu árii naprosto zbožňuju. Je úžasná, dokonalá, báječně se u ní přemýšlí a váže se k ní jeden neskutečně skutečný příběh.

Příběh, který ze kterého si všichni můžeme vzít něco pro sebe. A na který jsem si vzpoměla, když jsem si dnes přečetla blog od kolegy bloggera D. Pintara Příběh jako z pohádky, aneb jak jedné ženě změnilo život 5 minut a poté, co jsem viděla uvedené video.

 Asi tak před rokem a půl jsem na youtube narazila na video z "Britains Got Talent". Nevím přesně, ze kterého bylo roku, ale zasáhlo mě tak mocně, že jsem se ihned zamilovala. 

Před porotu tří lidí úspěšných a známých ve světě showbusinessu přestoupil pomačkaný, ne přiliš hezký chlapík, prodavač mobilních telefonů, Paul Potts. Vypadal spíš jako opuštěné štěňátko než jako příští vítěz této, v Británii velice prestižní soutěže. Porotce se ho zeptal „Co jste si pro nás připravil?“ a Paul odpověděl „budu zpívat operu“. V očích těch krásných a úspěšných se objevil výraz podivu, smíchaného s despektem a lehkou dávkou ironie. Něco jako „no tak to si zas něco poslechnem, další blázen, co nemá trochy sebekritiky“. Po chvilce jeden z porotců vyzval Paula „OK, tak začněte“.  A Paul spustil.  

Zpíval Nessum Dorma od Pucciniho. Něco tak nádherného, že Vás začlo mrazit po těle. Porotci zírali v němém úžasu a na jejich tvářích se objevil úsměv i slzy dojetí. Když Paul dozpíval, celý sál mu aplaudoval ve stoje. Tomu pomačkanému, nesmělému chlapíkovi, který dostal příležitost ukázat, co v něm je a využil ji. Ukázal všem těm „krásným lidem“, že nezáleží na tom, kdo jste a odkud jdete (protože co si budem nalhávat, prodavač mobilních telefonů není zrovna prestižní zaměstnání, pro lidi s x místnými částkami na výplatních páskách), ale že záleží na tom, kam směřujete. Paul Potts se stal absolutním vítězem "BGT". 

Od té doby tuhle árii miluju. Pouštím si ji v autě hodně nahlas, když jezdím sama. Přemýšlím.  

Bylo by fajn, kdybychom si z něj dokázali vzít příklad. Udělat to taky tak. Využít svoji příležitost ukázat ostatním, že na to máme, i když nám třeba nevěří. Nebo si myslí, že náš úspěch je nepravděpodobný. 

Chtěla bych Vás teď poprosit, abyste si každý z Vás na sobě našel něco, v čem jste dobří. Každý si na sobě najděte něco, co máte rádi. V okamžiku, kdy o sobě začnete pochybovat, když budete z nějakého důvodu mít pocit, že „za nic nestojíte“ – vzpomeňte si na to. Myslete na to, v čem jste dobří, uvědomte si své kvality. A uvidíte, že Váš předchozí pocit „nestojím za nic“ nebyl pravda.  

To, že momentálně nemůžete překonat nějakou překážku, neznamená, že za nic nestojíte! 

Každý jsme něčím vyjímečný a každý máme svou hodnotu. Nezapomínejte na to.