Rekonstrukce

Tak jsme se na loni pustili do maličké rekonstrukce...

... Z původních dvou samostatných pokojů a WC jsme se rozhodli udělat plnohodnotný podkrovní byteček. Začali jsme velice slibně, propojili jsme pokoje a udělali si z jednoho ložnici, z druhého obývák. Ložnici jsme vybavili krásným novým nábytkem ze světlého dřeva a doplňky jsem si ladila hezky do modra... no, nádhera. Rozhodli jsme se pokračovat výměnou oken v obýváku. Stejně je tam potřeba udělat nová podlaha. Stará je dost popraskaná. Celkem rozumně jsme se dohodli, že okna necháme na jaro. Začátkem května jsme kontaktovali přítelova kamaráda, který střešní okna "dělá" - vyměňuje, usazuje... Říkali jsme si, jak je báječné znát někoho, kdo tohle umí. Přišli poprvé i s parťákem tak, jak jsme se domluvili, objednali okna, a my jsme se kochali vidinou našeho krásného, nového obýváčku. Viděla jsem to v brokvovo-vínových barvách :) Do konce léta máme obýváček hotový :) S elánem jsme vystěhovali všechen nábytek a zařízení. Něco dolů k babičce, něco do ložnice...Vždyť je to jen na chvíli. Z omylu nás vyvedla další návštěva střechařů. Jelikož zjistili, že je špatná izolace celé střechy. No nic, ale to není problém, izolaci vyměnit. Jen se to protáhne. O trošku. Nebudu Vás napínat, je začátek října a střecha není ještě hotová. Sice už chybí jen kousek, ale dokud není izolovaná střecha, nemůže být podlaha, ani obložení, dokud není podlaha nemůže být koberec, dokud není obložení, nemůžeme malovat... Nechci říct, že by to někdo flákal nebo tak něco, ale není čas. Takže kamarád řekne, "přijdu o víkendu".... a nikde nic. Co na tom, že v pátek večer stěhujeme matraci a televizi, rolujeme koberec (něco jsme si v tom obýváku museli nechat, když jsme zjistili, že to rozhodně není práce na měsíc), když stejně druhý den nikde nikdo. A ani zprávička "sorry, dneska ne". Nemám ráda nespolehlivost. A tohle mě dokáže opravdu naštvat. Jelikož svoje plány přizpůsobujeme střeše, štve mě to dvojnásob. Jen si představte přesunovat všechno tak, abyste v přislíbený den měli volno a mohli být doma a domluva je najednou, z ničeho nic neplatná. Od jisté doby odmítám den dopředu cokoliv z pokoje vystěhovávat. Několikrát se mi stalo, že jsem to pracně vystěhovala ven a druhý den si to mohla nastěhovat zpátky hned po ránu. Nehodlám tam takhle šaškovat.... Rozhodli jsme se, že z WC bude maličká koupelna. Zedník na ní pracuje pátý týden. Práce mu pěkně postupuje, vypadá to slibně. Pravděpodobně bude koupelna dokončena dřív než celý obývák... Jistě, budeme mít krásný byteček, nový, zrekonstruovaný... možná do Vánoc. Trošku už z toho šílíme. Bydlet na stavbě a z druhé poloviny bytu mít skladiště, při takovém malém rozsahu prací, je deprimující. Odráží se to na všem. Nemáme čas odpočívat, nemáme čas na sebe, nemáme čas se věnovat našim zvířátkům, nemáme čas na nic. Ještě, že nemáme děti. Ještě chceme udělat kuchyňku... časem. Asi nejspíš až po rekonstrukci zrekonstruujeme svoje duše a taky náš vztah.