Můj neopatrný coming out

Potom, co několik osobností české scény zveřejnilo svou sexuální orientaci, rozhodla jsem se, že je na čase, abych také odhalila své smýšlení. Ačkoliv nejsem žádná celebrita, ani nijak významná veřejná činitelka, ani jinak veřejnosti známá osoba, možná to dokonce nikoho nezajímá, ale já to musím říct celému světu.

Nevím, jaké to je skrývat svojí orientaci. Jsem heterosexuální, což je „běžné“ a není třeba se k tomu vyjadřovat. Proč je ale nutné komentovat orientaci odlišnou? Opravdu se gayové, lesbičky a bisexuálové tolik liší? Neřekla bych. Jsou to stejní lidé, jako my „normální“. Mají svoje sny, touhy, ideály a nejspíš to někdy mají těžší, protože jejich orientaci pořád někdo „řeší“.

Třeba taková Aneta. Je to nenápadná holka s krásným hlasem, za kterou je vidět kus práce. Všechny zajímalo, jestli je nebo není na holky. Není to jedno? Protože se neprsí na každé párty a neukazuje více, či méně odhalené části těla, nepaří až do rána a nepodařilo se senzacechtivým nachytat jí, jak se po ránu motá ulicí po skvělém tahu, šťourali se, šťourali, až z ní vyrazili „přiznání“. K čemu to? Tak to teď víme, no a? Změní to nějak výrazně pohled na ní? Můj určitě ne. Je to šikovná holka a je mi fuk, jestli je na holky nebo na kluky.

Můj dědeček si myslel, že homosexualita je nemoc. Můj jeden vzdálený příbuzný byl gay. A můj děda byl snad do konce svých dní přesvědčen, že by mu „pomohlo“, kdyby si našel pořádnou ženskou a ta by ho vyléčila. Nevím, jestli dotyčný o takovou „pomoc“ stál, ale spíš bych řekla, že ne.

Vím, že takových názorů ubývá. Věřím, že většina z nás to má v hlavě v pořádku a je jim jedno s kým kdo spí. Že kvalita člověka se neposuzuje podle jeho sexuální orientace, ani podle barvy kůže, ale podle skutků, které za sebou zanechá. Že má větší hodnotu slušný gay/lesbička/bisexuál/* (doplň dle vlastní volby), než heterosexuál, který obelhává, krade, podvádí, vraždí, týrá, ubližuje dětem nebo zvířatům.

A přála bych si, abychom lidi hodnotili podle měřítek, která jsou smysluplná. Vždyť každý z nás je v něčem „jiný“, každý jsme originál. A zavrhneme snad někoho, kdo má křivé nohy jako špatného člověka jenom proto, že se za ně nestydí?