Mindráky a dokonalost...jak to vlastně je

Každej jsme nějakej, každej máme nějakou tu chybu, drobnou vadu, nedostatek. Nikdo nejsme dokonalej a nejlepší ve všech směrech. A naopak máme něco, co jinej nemá, neumí...

Já i vy. Všichni jsme dostali nějakou tu ťafku od života, kdy někdo poukázal na něco, v čem jsme si úplně nevěřili. No schválně, řekněte, kdo z nás je se sebou stoprocentně spokojenej? Myslíte si, že k Vám byla příroda ve všem spravedlivě štědrá? Myslím, že je hodně lidí, kteří si myslí, že by to mohlo být lepší, ale co už, zvykli jsme si a vesměs by to mohlo být i horší.

Neříkám, že jsme nějaký zmetky. Spíš, že jsme každej originál. Někdo je štíhlej, někdo silnější. Někdo má velkej zadek, jiná malý prsa, někomu Pán Bůh nadělil křivej úsměv, jinýmu plochý nohy, někomu to a jinýmu ono. Každej máme to svý.

Takže si teoreticky nemáme co vyčítat. Teoreticky.

Ale existujou tací mezi námi, kteří s chutí a rádi se sníží k tomu, co mně osobně přijde dost ubohý. Najdou na druhým tenhle "kámen úrazu", jako by sami žádnej neměli a zaútočí. Stačí jen jedna blbá věta pronesená v nějakým záchvatu sebeobrany (ublížit dřív, než by někdo mohl ublížit mně) a je v háji celý přátelství a vztahy potrhaný.

Tuhle se mi stalo, že jsem si poslechla "odkdy ty žereš knedlíky, držíš dietu, ne? špekoune". Zarazilo mně to. Vyšlo to z úst osoby, která mně zná a snad má i ráda. Z týhle vychrtlý papulky, která možná má mindrák z toho, že vychrtla i na těch správně ženských místech. Která ví moc dobře, jak jsem se snažila zatočit s hmotností svého fyzického já...

Vztah s touhle osůbkou jsem přervala. Ne proto, že mi řekla, že jsem špekoun. Boha jeho, však když si to myslí.... Ale proto, že se snížila k tomu, aby útočila na slabý místo. Proč to? Připadá si tak lepší? Vyžehlilo to její vlastní mindrák?

Snažím se přemýšlet, jak by bylo jí, kdyby jí někdo vpálil ve vhodnou chvíli, že zrovna neoplývá intelektem, když se k něčemu takovému sníží a prsa jí z toho taky nenarostou. Nic moc pocit, řeknu vám.

Tak aby bylo jasno - drahoušku, nedržím žádnou dietu, žiju s tím jaká jsem. A když začnu pochybovat, tak si vzpomenu na svojí známou S., která ač o deset let mladší váží víc jak dvakrát víc než já. A taky si nestěžuje. Zavinila to nemoc a s tou asi nic moc neudělá. Má jiný přednosti. Jako každej z nás. A ubližováním, i když "jenom" slovním (mnohdy nadělá stejnou paseku, ne-li horší než fyzický) shazuješ jenom sama sebe, ne ty, kterým se snažíš ublížit.