Mateřský pud

Tak a je to... šance zmařený, jsem ztracenej případ...Asi.

Totiž rozumějte - když mi bylo jednadvacet, měla jsem známého, se kterým jsme rozebírali otázku mateřského pudu. Tak nějak mě trápilo, že se mnou pohled na miminka nic nedělá a jak to teda se mnou je...

Vláďa (tak se jmenoval) mně uklidňoval, že "počkej do pětadvaceti"... Totiž podle jeho teorie se KAŽDÁ ženská v pětadvaceti zblázní, hormony šílí, biologické hodiny začnou tikat a chce děti.

Jelikož se loni nic nestalo, žádné mateřské pudy mě nepřepadly, říkala jsem si, že pětadvacet mi přece bude celý rok. Takže spousta času na rodičovské šílení... Ještě včera jsem si říkala "co kdyby... ráno se vzbudím s nepřekonatelným pocitem, že to jediné, co mi chybí ke štěstí je miminko".Čekala jsem do poslední chvíle svého pětadvacátého roku života.

Už jsem se viděla, jak s úsměvem vyhazuju antikoncepci a svému drahouškovi sděluju, že je "ten pravý čas" (Následně jsem si vybavila jeho výraz, kdy si myslí, že jsem spadla naznak z jahody - mimo jiné i proto, že jsme tuto otázku rozebírali a shodli se, že na děti ještě není ta správná chvíle. Nejdřív dodělat byt, pak někdy svatba a pak děti teprve)

Ale nic se nestalo. Dvacátý pátý rok utekl jako voda a nic. NIC. Děti teď nechci. Nevím, co bych si s miminkem počala. Ne, že by se mi nelíbila představa, že ve mě roste nový človíček. Ženy s bříškem mě fascinují a já sama se na to moc těším, ale ne TEĎ.

Ještě jsem přemýšlela, jak svoje mateřské pudy nastartovat... Mám mladší ségru. Není zas tak mladá, děti by zvládla taky. Možná, kdyby měla miminko ona, třeba by to ve mě vyvolalo ten správný pocit... Ale neprošlo mi to. Miminko teď nechce. No co, třeba na ní bude fungovat, že se jí v pětadvaceti zblázní hormony a bude chtít miminko, dva roky to ještě vydržím :) A nebo taky ne.

A když tak nad tím přemýšlím... Děti jsem chtěla mít ve dvacetisedmi přibližně... k sakru! Budu s tím "pudem" muset něco udělat. Mám na to maximálně 24 měsíců... Nestíhám. Přírodo, přírodo... nechci tak rychle stárnout :) Měla bych to nějak vymyslet. Pravděpodobně posunu tu svojí pomyslnou hranici zase o rok výš...takže do osmadvaceti bych chtěla miminko. Snad už ve mě ten správný pocit vyroste. A když ne? No, nezbyde mi, než to zase posunout :)

Chci Vás jenom poprosit, kdybyste Vláďu potkali, řekněte mu, že to opravdu neplatí. Že KAŽDÁ ženská nechce mít děti, jakmile jí je dvacetpět. A některé ani, když jsou o krapítek starší. Sama jich několik znám.

Nerada bych, aby měl takový mylný názor o ženských :)

 P.S. A všem, kteří dnes mají narozeniny přeju všechno nejlepší :) Hezký den Petra