Ještě jednou Michael

Ať dělám, co dělám, stále mě to nutí myšlenkami se vracet k tomu, kdo vlastně byl Michael Jackson. Byl to člověk, v první řadě. Zrůda, kreatura, řekne mnoho z nás. Pro mě zůstává člověkem. Mnoho lidí by to shrnulo, že mu prostě hráblo a je to. Tečka.

Stále častěji se přistihuji při názoru, že byl nemocný. Jeho nemocemi byly samota a nedostatek lásky. Nedostatkem lásky nejspíš trpěl od dětství. Nebo měl pocit, že jí není dostatek. Možná proto postavil svůj ranč Neverland. Aby další děti netrpěly nedostatkem toho, co on považoval za stěžejní. Vynahrazoval sobě i druhým to, o co měl pocit, že přišel. Mohl si to dovolit.

A taky si myslím, že neměl rád sám sebe. Toho, kým byl. Proto se snažil převléct svojí kůži. Doslova. Neměl rád toho kluka, kterého z něj chtěli mít druzí. Ani to jak se choval, ani to jak vypadal.  Chtěl vídat obraz takový, který by se jemu líbil. Který by jemu vyhovoval. Který by mohl mít rád. (A ničím nepřipomínal toho nenáviděného kluka!)

Nakonec jeho „přeměna“ neproběhla podle jeho představ. Jak se asi musel cítit, když se ráno podíval do zrcadla, na výtvor, za který zaplatil své těžce vydělané dolary, který se rozpadá? Jako když se vám před očima rozpadá největší sen vašeho života. Marnost nad marnost.

Kolik měl asi opravdových přátel? Takových, kterým mohl v noci zavolat a říct „přijeď, potřebuju pokecat.“ Nejspíš moc ne. Protože opravdoví přátelé nestaví svou náklonnost na tom, že být „kámoš MJ“ je prostě NĚCO. To už něco znamená. To by bylo sousto pro bulváry, kdyby si tenhle přítel „zcela náhodou“ pustil pusu na špacír a vytroubil do světa, nějakým nedopatřením, samozřejmě, jeho tajemství. Tajemství moje, nebo Vaše, nechají bulvár celkem v klidu. Ale tajemství MJ??? Dovedete si představit ten náklad? Těch vydělaných peněz?

A propo – když už jsme u těch vydělaných peněz… kdo z nás může říct, že dělá to, v čem je opravdu dobrý, co ho opravdu hodně baví a vydělá tím pořádnej balík? A tím myslím opravdu pořádnej, ne pár tisícovek, nebo desetitisícovek. I když to ke konci jeho života taky asi nebyla žádná sláva. Komu z nás se to podaří alespoň jednou za život?

Jistě, určitě existují lidé, kteří ho měli upřímně rádi. Jen tak. Proto, že byl.

Trochu mě za něj mrzí přístup jeho exmanželky. Sotva vychladl, už je na světě informace, že jeho děti vlastně nikdy nebyly jeho. Trochu podpásovka. Ale nedalo se čekat nic jiného. Možná pro jeho dětskou duši byl sex jako takový něco hnusně tělesného. Rozhodně ne důkaz lásky. Láska se v jeho světě prokazovala jinak.

Je jednoduché někoho soudit. Říct, že to byl blázen a narkoman. V důsledku, kolik po světě běhá feťáků? A kolik jich dokázalo to, co on? Ne, neříkám, že to omlouvá jeho chování. Ani že proto, že byl celebrita, je to více pochopitelné. Jen to bylo spíš předvídatelné.  Asi nebylo vždy jednoduché, zachovat si svou mediální tvář krále popu. Což jeho chování (velmi propraná situace se synkem z balkonu například) dokazuje. Moje nebo vaše chyby nikdo nesleduje. Jeho rozmáznem ještě po jeho smrti.

Nejsem psycholog a neznala jsem ho. Jen ho nesoudím, protože jsem nebyla nikdy v jeho kůži. A je mi ho docela líto. Protože ač bohatý (alespoň nějaký čas), jak si málokdo z nás dovede představit, nikdy si  nemohl koupit to, co my obyčejní lidé považujeme tak často ve svých životech za samozřejmost. Přátele, lásku a pochopení.