Tyrani mezi námi

Žijí mezi námi, možná přímo vedle nás. Nejsou to žádná monstra, ale spořádaní manželé, otcové, partneři a kamarádi. Denně je potkáváme na ulici, aniž bychom cokoliv tušili o jejich skryté stránce. Někdy nevědomky, častěji ale cíleně a s jasným úmyslem, tyranizují své nejbližší. Dokonce i ty, které prý milují...

Dlouho nám trvalo, než jsme si uvědomili, že existuje něco jako domácí násilí, že mnoho žen a dětí žije se svými trýzniteli v jedné domácnosti a jen těžko se z této pasti dostávají. Bohužel, fyzické násilí, ač je jakkoliv odsouzeníhodné a ubohé, není tím nejrafinovanějším způsobem nátlaku a útlaku. Mnohem horší je atak psychický, který bývá dlouhodobý, promyšlený a cílený. Začíná to nevinně. Výčitka za naprostou maličkost, umělé vyvolání hádky a systematické vzbuzování pocitu viny v partnerce za cokoliv, hlavně však za neshody i vlastní problémy. Na druhé straně neustálé ujišťování o lásce. Žena se dostává do citové pasti.

Tyran si svou oběť vždy najde. Je to zvláštní zákon přírody, že takový člověk vždy pozná u koho může uspět a také ví jak. Nejlépe je pro něj jít přes city. Proto jsou oběťmi často ženy citlivé, empatické, starostlivé, s tzv. beránčí povahou. Slova lásky, drahé dárky, pozornosti. Spadla klec. Tyran uspěl a žena je v pasti. Chce ji mít jenom pro sebe, proto se ji snaží odtrhnout od okolí, od reality. V lepším případě z ní udělá ženu v domácnosti, v horším případě na ni nechá spadnout veškeré starosti a navíc o ní všude vykládá jak je špatná a neschopná. V obou případech má jistotu, že zůstane odříznuta od okolí a od lidí. O to nejdůležitější je však postaráno. Tyran dostal, co chtěl. Má doma služku a vychovatelku. Je šťastný, protože jeho majetek je v bezpečí.

I tyran je jenom člověk a proto zakládá rodinu. Chce mít své pokračovatele. To je přirozené. Své děti má rád, jsou to přece jeho děti, i když jsou i výjimky, to zejména tehdy, když do hry vstoupí tyranova matka. Ne vždy se totiž povede, že tyran si vybere podle představ rodičů. Novopečená nevěsta i jejich potomek je pak na obtíž... Běžně má ale tyran ke svým dětem pozitivní vztah, vlastně i ke své manželce. Tedy vlastně vychovatelce. Tyran svou ženu nebere jako rovnocenou, jako partnera, ale jako svůj majetek. Někdy si to žena uvědomí, někdy ne.

Pod tyranovou nadvládou žena ztrácí kontakt s realitou, těžko pozná co je a co není normální. Je v ní totiž pěstován pocit, že tyranovo chování je přece v pořádku, že pokud je něco špatně, je-li nesoulad, pak je to jedině její vina. On se přece stará a potí krev. Ze vztahu je manželství, z manželství je zvyk a zvyk je železná košile. Ta se jen těžko sundavá. Žena své děti miluje. Nepodmíněně a plně. Proto i za cenu ztráty vlastní osobnosti, vlastních citů nedokáže od tyrana odejít – kvůli dětem. Jsou to právě děti, které jsou tyranovou nejsilnější zbraní. Jimi svou partnerku vydírá, vyhrožuje. Žena v domnění, že popřením sebe sama rodinu zachová a dětem zajistí štěstí, vydrží i nemožné. Všechno má ale svoji míru. Tyran, jistý si sám sebou, jednou udělá chybu a žena řekne dost. Chce volně dýchat, chce žít. Není nic, co by ji zastavilo. Děti o otce nepřicházejí. Jen tyran ztrácí svůj majetek a ptá se, kde udělal chybu...