Invaze barbarů: Zopakujeme osud antického Říma?

Pokud se naše společnost, naše politická reprezentace, odpovědní v Evropské unii i celá západní civilizace neprobere a nezamyslí se nad tím, kam nás pomalu přivádí falešná humanita, nedostatek respektu k vlastní kultuře i civilizaci a přehnaná tolerance, čeká nás hodně horká budoucnost. Skončíme na kopytech barbarů.

Dějiny se v odlišných kulisách neustále opakují. Je to nějakých 1 500 let, co v důsledku velké migrace barbarských kmenů a též pro vlastní duchovní vyprahlost a morální úpadek skončila epocha slavné Říše římské, tehdy nejmocnější a nejvyspělejší civilizace antického světa, která disponovala vymoženostmi, které se v Evropě znovu objevili až po tisíci letech. Přitom to začalo velmi nenápadně. Nejprve se barbaři dostávali do římské společnosti jako otroci a méněcenní obyvatelé. Postupně si však získali občanské právo, zejména za vojenskou službu. S postupem času docházelo k tzv. barbarizaci římské armády, k tomu se na římském území začaly usazovat nejprve rodiny, pak více rodin a nakonec celé kmeny. To už se ale neobešlo bez boje. Římané, kteří byli vůči barbarským kmenům, převážně z východu a severu, vstřícní, začali postupně pod jejich tlakem bojovat o vlastní přežití. Ale to nestačilo a na Římany dolehl Bič boží, tedy Attila se svými Huny z východních stepí. To byl konec. Římská říše, jež navíc postrádala vnitřní soudržnost, zanikla pod kopyty barbarů. Nepřipomíná vám to něco?

Uvědomme si, v jaké situaci se naše západní – evropská civilizace nachází. Jsme velmi vyspělí, žijeme v míru, jsme pohostinní, náš sociální systém skýtá mnoho výhod. Ctíme lidská práva, chtělo by se říci až příliš, vycházíme vstříc jiným etnikům a kulturám, které jsou na úplně jiném stupni civilizačního vývoje. Necháváme je usazovat se na vlastním území, dáváme jim výhody a privilegia, bez jakékoliv jejich zásluhy či přínosu pro naši společnost. Jsou samozřejmě i výjimky. Tyto výjimky však nezvyšují kriminalitu v ulicích, nerozdmýchávají pouliční nepokoje, nezapalují auta v ulicích. To jsou zkušenosti ze Stockholmu, Paříže, Londýna, Ženevy i mnoha míst středomořských států. Ale národní vlády i činovníci v Bruselu jsou slepí, hloupí, naivní a nebo všechno dohromady.

Jak jinak si vysvětlit stále více se otvírající náruč vůči „barbarům“, kteří k nám přicházejí z Východu a také Jihu. To už nenjsou ti mírumilovní z doby před několika desítkami let, kteří se integrovali do evropské společnosti a stali se jejím přínosem. I ti si totiž na nově příchozí soukmenovce těžko zvykají. Ti, kteří do Evropy proudí dnes, nechtějí dávat, ale brát a naše tradice i kultury přizpůsobit svému myšlení. Nebo je snad normální, aby bylo v některých tradičních evropských zemí zakázáno mít o Vánocích na náměstí vánoční strom, aby se nesměly prodávat či veřejně objevovat pokladničky v podobě prasátek, aby muslimští žáci ničili svým anglickým spolužákům velikonoční vajíčka a nutili anglické dívky zahalovat se a to jenom proto, že to uráží jejich víru, víru přistěhovalců? Nejsou to oni, kdo by se měl přizpůsobit? Pokud se nepletu, jsou tu hosty a my jsme tady doma!

Jistě ne náhodou se Švýcaři v referendu rozhodli tvrdě zpřísnit podmínky pro přijímání imigrantů. Vědí proč. Národ, který si svou nezávislost vybojoval a uhájil tváří v tvář silnějším

soupeřům má právo rozhodnout, koho do své země vpustí a jak se tam přivandrovalec bude chovat. Rapidní nárůst kriminality ve švýcarských, ale třeba i švédských nebo britských městech je více než výmluvný. Nebo vám přijde normální, aby muslimský přistěhovalec řekl Belgičanovi, že pokud se mu muslimské zvyklosti a rozpínavost nelíbí, ať se (Belgičan!) ze své vlastní země vystěhuje? Mně tedy ne.

Není to jen příklad pádu antického Říma. Model, kdy primitivnější, méně vyspělá kultura zničila hrubou silou, bezohledností či fanatismem mnohem vyspělejší civilizaci, která díky vlastnímu pokroku a až příliš bezstarostnému životu již nebyla schopna ubránit se. Příznačné také je, že převážně barbaři přicházeli vždy z Východu a naše vlastní dějiny to jen potvrzují.

Začalo to už ve starém Egyptě, který byl sražen na kolena Perskou říší. Kdysi mocné Kartágo bylo poraženo Římem, ještě v dobách, kdy byl Řím teprve rodícím se vojenským státem bez vlastní vysoké kultury. Když se stal Řím velikým, byl zničen Germány a Huny. Bástupnický stát Římského impéria, Byzantská říše měla nejprve vážné problémy s Araby a nakonec zhynula šavlí osmanských Turků. Mongolové vyvrátili Kyjevskou Rus, ničili Polsko a hrozili vtrhnout i k nám. A nakonec Sovětský svaz, který zdecimoval samostatné a vyspělé Československo. Bude se historie znovu opakovat a zanikneme z vůle barbarů i vlastní zaslepeností i my?