Člověk, pán netvorstva

Nedávno přinesla CNN zprávu o obvinění osmnáctiletého mladíka z až neuvěřitelného utýrání koček. Hrozí mu souhrnný trest 158 let ve vězení. Jsme údajně nejvyspělejší a nejmoudřejší tvorové na naší planetě. Opravdu? Opravňuje to člověka, aby se choval k ostatním tvorům hůř než nejkrutější zvíře, pokud se tedy dá u zvířat o krutosti vůbec mluvit?

Osmnáctiletého Tylera Hayese Weinmana lze bez ostychu označit za brutálního sériového vraha. Proč? Během jednoho měsíce prokazatelně utýral k smrti devatenáct koček. Za modus operandi by se nemusel stydět ani jeden z nejhorších sériových vrahů Andrej Čikatilo. Kočky byly zčásti staženy z kůže, vykuchány, měly usekané končetiny nebo byly bez krve. Takovou odpornost snad ani nemohl spáchat člověk. Mohl! A ne jenom v tomto případě. Možná si někteří vzpomenou na podobnou lidskou krutost a omezenost, která vyplula na povrch v lednu 2008. Skupina „naší skvělé budoucnosti“ se bavila tím, že na zahradní párty opíjela kočku, poté na ní pustila zdivočelého psa, kterého ještě povzbuzovala k útoku a celou mučivou proceduru ukončila tím, že stále ještě živé kočce dupl jeden nejmenovaný „inteligent“ na hlavu. Chování přinejmenším stejně zavrženíhodné jako pozdější případ z USA. A trest? Směšný. Nedokonalost českého právního řádu se v takovém případě projevuje naplno, když stále ještě hodnotí zvíře jako věc. Naštěstí zná něco jako týrání zvířat, nicméně o tom, že by zvířecím vrahům hrozil nějaký vyšší, nebo alespoň přiměřený trest, nemůže být ani řeč. Naopak americký maniak, i kdyby z toho vyšel s minimálním trestem, hrozí mu půl roku za jednu umučenou kočku. Je takový svět spravedlivý? Rozhodně není a vlastně ani nikdy nebyl...

Ostatně, proč stíhat takové jednání, když je nepřímo schvalováno i na nejvyšších místech. Na co narážím? Třeba na postoj k otázce kožešinových zvířat v EU i ve světě obecně. V dnešní době je chov zvířat pro kožešinu naprostým nesmyslem, je to hloupý a snobský přežitek z dřevních dob, kdy lidé neměli před chladem jinou ochranu než kůži ulovených zvířat. Ovšem dnes? V době obřích marketů s oblečením všeho druhu, materiálu a kvality? Nemělo by nám všem být trochu stydno za takový přístup k ostatním tvorům. Všem, kteří si tolik libují v luxusu nošení kožichů a jiných kožešinových doplňků bych doporučil jeden z mnoha volně dostupných filmů, které jsem měl tu možnost vidět. Bohužel a zároveň bohudík. Bohužel proto, že si člověk uvědomí jaká na světě existuje krutost a bezohlednost. Ve chvíli, kdy člověk vidí, jak lišku praští tyčí za krk, aby jí zlomili vaz, poté jí stáhnou z kůže, hodí na hromadu jiných bezvládných zvířecích těl a ona se probere k životu, v naprosté agonii z bolesti, bez kůže, se stydím za to, že člověk jsem. Bohudík proto, že si uvědomíte co je dobro, co zlo a proti čemu by se opravdu mělo v dnešní společnosti bojovat.

Do tohoto marasmu nám nyní opět vstupuje civilizovaná Evropa, jejíž instituce moc mají a přesto jí nevyužívají. Kolem pětadvaceti milionů kožešinových zvířat – lišek, norků a činčil – bude po nedávném rozhodnutí Rady EU, a to i přes alarmující doporučení Evropského parlamentu, stále umírat způsobem krutějším než zvířata na jatkách. V celé Evropě. Otravování oxidem uhličitým, injekcemi chloroformu do plic a do srdce a elektrodami zavedenými do tlamy a konečníku. K ničemu byly intervence a doporučení vědců, parlamentu i ochránců. Nabídky lobbistů a strach z prodražování při zlepšení podmínek při usmrcování jsou ale nepochybně silnější...