Afroameričané slaví , jejich člověk tmavé pleti se stal prezidentem největší a nejstarší demokracie světa.
Tak mě napadá otázka : Je možné, aby se něco podobného stalo i u nás v České republice ?
Mám za sebou již několik křížků a vzpomínám na slova našeho zesnulého táty. " Celý život jsem jen dřel a dřel za kus žvance pro vás, milé děti, za vaší světlejší budoucnost. Nechci, aby jste něco podobného zažily a prožívaly to, co já. V deseti jsem musel pást krávy v Spišském pohradí, pak přišla válka a Romové se museli skrývat v lesích jako zvěř. Bez vzdělání, o hladu a bídě ..."
Otec zemřel před sedmi lety a jeho slova mám zapsaná v paměti a učím i moje děti k poctivosti, úctě k druhým a pracovitosti. Odpověď na otázku, zda je možné to, co se stalo v USA není jednoduchá, přec možná.
Kdo ví , snad moje vnučky , dvojčata Sára a Karolína a malá Nikola se dožijí toho krásného okamžiku, anebo jejich děti . Snad, možná.
Bije buti nane marikľi - bez práce nejsou koláče, tak praví lidské moudro a je pravdivé. I v romských rodinách platí : Sar tuke lačhareha, avka soveha - Jak si usteleš, tak si i lehneš.
Dost bylo naříkání, milí romští bratři ! Dejme se do díla. Děti,, které tak milujeme , posílejme do škol, učme je poctivému životu. Jiná cesta k úspěchu nevede, věřte mi, mám to odzkoušené.
Stejně jako většina lidí na této planetě. S poctivostí dál dojdeme . A dá li náš milý Devloro ,se my nebo děti našich dětí dožijí dne, kdy na Pražském hradě zasedne prezident snědé pleti.
Věřím v to , snad jsem blázen, snad snílek, kamenujte mne, spílejte mi...
Když to jde v Americe, tak to může jít i u nás. Stačí jen málo : Pracovat a nekrást.
