Poděkování rodičům

Umře -li otec, pláče duše, zemře-li  maminka, pláče srdce, se říká v romské komunitě. Jim vděčíme za náš život.

Merel o dad, rovel e voďi, merel e daj, rovel o jilo, tak praví staré romské přísloví. Chtěl bych touto cestou mé dajori - mamince poděkovat - te paľikerel. Za život a lásku, rovněž mému otci. Již nejsou na tomto světě a stále mi chybějí.

Právě v těchto dnech vzpomínáme již 19. výročí její smrti. Odešla na věčnost mladá, ve věku 58 roků. Pochovali jsme ji den před narozením Ježíše Krista,stále to mám před očima, a vánoce tenkrát jsme neslavili. Nedávno jsem slavil padesátku , vychovali jsme se ženou, která pochází ze stejné vesnice jako moje drahá zesnulá maminka - dajori pět synů.

Tři z nich jsou již soběstační, pracují a mají své rodiny. Dali jsme jim vzdělání a lásku stejně jako moji rodiče. Vzpomínám si, jak můj nebohý otec mi kladl na srdce : " Já jsem měl težký život, dřel jsem za pár peněz,jen abych vám dal to, co mi nemohli dát mí rodiče. Proto žijte poctivě, aby jste se nemuseli za sebe stydět.."

Věru, stydět se nemusíme. Můj nejstarší syn má dokončenou maturitu, druhý podniká ve stavebnictví,Marek pracuje ve fabrice. Roman studuje na střední škole prvním rokem a nejmladší Lukáš nosí ze 3 třídy  výborné známky. Náš otec i matka nás dobře vychovali a snažíme se totéž vštěpovat svým dětem a vnoučatům.

Maminka se narodila 18.dubna 1932 a  vyrůstala v chudé romské osadě nedaleko Šale na západním Slovensku u maďarských hranic.

Babička se starala o děti a domácnost, děda byl muzikantem a také pracoval u sedláků na poli. Zemřela mladá ve 44 letech po porodu 18 dítěte. Toho pomáhali vychovávat starší sestry,tak je tomu u nás zvykem.

Děda Karol se po smrti své ženy  odstěhoval za prací do pražského Žižkova ,tam se zakoukal do mladší zdravotní setry, vzali se a žili spolu až do smrti. Dnes žije z těch 18 dětí jen sedm . Nejmladšímu strejdovi bude na jaře 59 let. Všichni z nich celý život poctivě pracovali a většina si dnes užívá zaslouženou penzi.

To je jen stručná exkurze do naší rodiny. Chtěl bych ještě jednou poděkovat své drahé mamince za vše, co mi dala ,za život a lásku.  Posílám jí tam nahoře pár veršů:

Maminko, moje drahá,

děkuji Ti,

za vše, cos nám dala.

Lásku, něhu, pohlazení

jenž na světě mnoho není.

Mé srdce pláče,vzpomíná

a nikdy nezapomene.

Děkuji.