Opět jsem četl v novinách, že se naše mládež neumí učit. Kdyby to nebylo smutné, jsou ty paradoxy k smíchu. Studovat nějakou atraktivní školu – to ano, to chce každý. Učit se, soustavně neúnavně tvrdě psychicky dřít – to však nechce téměř nikdo a při dnešní stavu českého školství to ani není většinou třeba. Každý dnes považuje vzdělání za něco, na co má právo – a to bez ohledu na to, jestli vynaložil odpovídající úsilí.
Jenže naučit se něčemu dobře, lépe, výborně – to je jedna z mála oblastí dnešního života, která nejde nijak ošulit, obejít, „ojebat“ přes známosti, napředstírat. Každodenní praxe a každodenní velké vědomostní mezery spolehlivě odhalí každého, kdo se snažil o nějaké postranní cestičky. Vědomosti, které denně potřebujete prostě buď máte, nebo je nemáte a tečka.
Generace dnešních dospělých na tom, pravda, byla se školní kázní a disciplínou o něco lépe. Ale ne o moc. Kdyby na tom byla opravdu lépe, kdyby si dobrou schopnost učit se odnesla do praxe, tak by mezi naším obyvatelstvem prakticky už neexistovali chroničtí začátečníci v angličtině, přitom jsou jich statisíce. A velkou část z nich to stresuje a mrzí.
Pokusím se rozebrat jeden z důvodů, proč tomu tak je. Hlavní důvody vidím dva:
- Ti věční začátečníci se příliš upínají na oficiální instituce, které jim mají pomoci jaksi ze zákona. Na ministerstvo školství, na státní výzkumné ústavy, na oficiální jazykové školy a jazyky ve školách. To je ale jako spoléhat na to, že nejlepšími správci naší země budou naši současní politici.
- Lidé se nechávají zmást nejmohutnější, nejvíce sugestivní a vemlouvavou reklamou. Nebo reklamními kampaněmi. Mají tendenci nejvíce věřit těm školám nebo pomůckám, které na ně nejdůrazněji, nejopakovaněji, nejbarevněji vykouknou z poštovních stránek nebo z internetu. Které uvidí ve vyhledávačích na prvních místech. Mají pocit, že populární škola nebo pomůcka sama o sobě garantuje úspěch
Já jsem se naštěstí už přesvědčil a naučil, že tyto dvě cesty jsou, mírně řečeno, značně riskantní a nespolehlivé. Kdo chce skutečnou kvalitu, musí trochu hledat, ověřit si, zda první dojem není jen bezcenné pozlátko – a pak to stojí za to.
A to hledání navrhuji začít u kořenů. Jak k tomu došlo, že z opovrhovaného bezvýznamného školního předmětu v období normalizace se najednou stala dnešní atraktivní záležitost, nutnost, záchrana před profesním nožem na krku?
Nebylo to pouze sametovou revolucí 1989 a otevřením hranic do světa (v dnešním globalizovaném světě neznalost angličtiny už v podstatě znamená určitou úroveň negramotnosti i u nás doma, natož za oněmi otevřenými hranicemi) Už několik let předtím byly plné noviny, časopisy a televize nových metod, jak efektivně studovat, cvičit koncentraci a paměť. V knihách zde byl průkopníkem dr. Jiří Toman, v praktických výcvikových kurzech pak jeho žák ing. David Gruber. Ten ukázal mohutnou učební akcí v období prosinec 1988 až březen 1989, že angličtina se dá zvládnout na úroveň advanced místo za šest let za čtyři měsíce. V srpnu 1989 potvrdil své znalosti certifikátem advanced level na jazykové škole v Anglii. Také se za dvacet hodin naučil zpaměti hodinovou přednášku – a v Anglii ji úspěšně přednesl (příkladem jak vypadá jeho přednáška v angličtině může být kupříkladu jeho přednáška v Sydney na téma "Profesionální koncentrace". Na koci roku 1991 pak přeložil z angličtiny do češtiny bestseller Dale Carnegieho „Jak získávat přátele“. Jeho překlad, navíc okomentovaný jeho metodami učení a rozvoje osobnosti, doznal na knižním trhu takového úspěchu, že je dodnes žádanější než jiné překlady této knihy.
Na Davidu Gruberovi se mi líbí, že neslibuje Norimberský trychtýř (fantaskní přístroj, kterým lze nalít znalosti do hlavy), ale spíše Churchillovské krev a pot. A také slzy – ale zde spíše slzy radosti a dojetí z toho, že se to podle jeho metod podaří i těm, kteří postupem podle výše uvedených dvou způsobů už ztratili naději. Líbí se mi, že první na světě založil odbornou nauku o efektivním studiu jazyků zvanou lingvopedie. Jeho nástupci, ti už se mohou vézt na vzrostlé poptávce, ti už mohou jít hodně především za kšeftem. Ale průkopník, ten vždy začíná v situaci plné nepochopení až posměchu („na co mi ta angličtina bude?“) – a proto musí mít k dané oblasti celoživotní lásku, aby ta protivenství překonal. Líbí se mi, že svým žákům jen tak mimochodem vštípí to, co je na celém vzdělávání podle mne nejdůležitější – chuť a odhodlání pracovat samostatně a dobrovolně věnovat čas studiu.
Než jsem mu uvěřil, samozřejmě jsem si kladl otázky. Jak to, že na jeho expresní angličtiny jezdívají lidé přes půl republiky? Nebo dokonce z Vídně do Brna? Proč nemusel nikdy platit plošné inzeráty v novinách nebo bannery na internetu? Proč s ním lidé rádi jezdí na koučovanou angličtinu do Anglie, USA, na Maltu, do Austrálie?
Také mi dalo trochu práce a času se k Davidu Gruberovi dostat. Nechápu ale, jak může být v naší zemi nějaký člověk, který o něm ještě vůbec neví. Vždyť jen jeho knihy „Jak se efektivně učit cizí jazyk“ se prodalo přes 140 tisíc výtisků – sedm vydání, patnáct dotisků, verze české, slovenské, německé, anglické, vícejazyčné… Přece každému zájemci o naučení se stačí trochu se rozhlédnout kolem sebe – a musí na ni narazit. A chtě nechtě to musí podle ní zkusit – a když to neutáhne sám, tak jít na kurz, kde má ve spolužácích motivující konkurenci a nad sebou pravidelný externí bič k tomu svému internímu.
Pokud máte ve svém okolí někoho, koho jeho chronické začátečnictví trápí, vraťte mu upozorněním na tento blog naději. Naději, která roste tím více, čím více se oprostí od výše uvedených dvou postupů a zvolí správný třetí postup: učit se od toho, kdo danou věc skutečně dělá, kdo ji zvládl sám nejlépe široko daleko a přitom v nepříznivých podmínkách – a hlavně, kdo ji zvládl dříve, než se ta záležitost stala kšeftem.
PS: Jako obvykle platí, že pokud mě kontaktujete v komentářích či na mém mailu, můžu si s vámi o problematice popovídat a případně doplnit detaily, které by vás mohly zajímat. Stejně tak mám zájem o kontakt se všemi absolventy kurzů angličtiny Davida Grubera (jakož i jiných jeho kurzů), rád bych uspořádal setkání absolventů :)
