Zelená energie? Ano, ale ne za likvidační ceny

Jako spotřebitel musím reagovat na některé  pozoruhodné závěry v autorském článku předsedy Strany zelených Ondřeje Lišky (Máme dotovat obnovitelné zdroje? MfD, 7. září, str. A11).

Za úspěch zelených dotací O. Liška považuje to, že výrobci kotlů na biomasu zaměstnávají  1500 lidí  a že cena solárních panelů, z nichž se vyrábí elektřina, spadla za pět let o tři čtvrtiny.

Jenže: Tyto pracovní příležitosti hradíme my všichni, deset milionů spotřebitelů, v dotacích na obnovitelné zdroje. V důsledku toho mnoho českých firem není schopno konkurovat a propouštějí. I moje pracovní místo je v důsledku vysokých cen energie ohroženo. A panely? No jasně, že zlevňují. Vyrábět z nich elektřinu je díky vysokým výkupním cenám přece jeden z nejlepších obchodů. Spotřebiteli dotovaná poptávka logicky snížila jejich cenu. Já to ale jako žádný úspěch nevidím a je mi srdečně jedno, kolik panel stojí, když dostanu účet za elektřinu, na kterém soláry tvoří výraznou část.

Autor v článku také tvrdí, že se necháme dusit exhalacemi z uhelných elektráren a tepláren a to vše je jen ve prospěch blahobytu uhlobaronů. To je další omyl. Spotřebitelé, i já, chceme mít bezpečnou a kvalitní dodávku elektřiny a tepla. I proto, že tuto energii kupujeme, se mají dobře nejen Roman s Tykačem, ale také nějakých 25 tisíc zaměstnanců těžebních uhelných společností, nepočítaje zemědělce a podnikatele v turistickém ruchu na rekultivovaných územích a ještě několik tisíc lidí z odvětví energetiky. Jejich platy „zůstávají doma“. Peníze nejdou ani solárním baronům na Kypr, ani do Číny, kde se panely ve velkém vyrábějí.

A skutečně se dusíme jen kvůli elektrárnám? Energetika takřka nepřetržitě od poloviny 90. let minulého století investuje do snižování škodlivých emisí, dnes už se jistě jedná o stamiliardy korun, a na životním prostředí je to znát. Nejvážnějším ekologickým problémem už není energetika, ale doprava.

Investice do ekologických opatření v energetice běžely bez dotací. Elektřina sice nikdy nezlevnila, ale skutečně drahou pro spotřebitele, pro domácnosti i podniky, které dávají lidem práci, ji učinily až dotace do obnovitelných zdrojů. Tyto dotace jsou zároveň příčinou, proč je pro výrobce naopak elektřina tak levná, že se nevyplácí ji vyrábět. A také důvodem, proč by bylo nutné dotovat Temelín i kogenerační zdroje na fosilní paliva, donedávna nejefektivnější způsoby výroby elektřiny, resp. elektřiny a tepla.

Ondřej Liška doporučuje jiné dotace, jinak a do něčeho jiného než jak běží dnes. Jenže k čemu to povede? Pro spotřebitele jen k dalšímu – možná již likvidačnímu - zdražování. Jediné dotace, které tuto spirálu nepodporují, jsou dotace do úspor (elektřiny i tepla).

Podmínkou pro dotované programy výroby zelené energie by nemělo být, jak prosazuje SZ, zda bioplyn pochází z kukuřice nebo s prominutím z hovna. Ani to, zda sluneční elektrárna visí na střeše nebo kvete na poli. Podmínkou musí být, že nezdraží dodávky energie spotřebitelům. Pak tedy prosím, zkusme to.