Máme se těšit na levnější vodu?

Ministerstvo financí prý zlevní vodu. Chce totiž snížit DPH u řady zboží, včetně vodného a stočného. A ohlídat, aby „rozdíl nezůstal u vodárenských společností.“

Těžko říct, co na to potenciální vládní partneři, kteří by raději daně zvyšovali. I když sociální rozměr návrhu jim nemusí znít špatně. Skoro by se dalo říct, že jim to ANO vyfouklo. A navíc to vše podmiňuje rozšířením toho nenáviděného EET.

Co uděláme s odpadními kaly

I když návrh projde, je tu jiná věc. Ve stínu populárních témat se dějí věci, které do budoucna hrozí razantně zvýšit náklady vodohospodářských společností. Co třeba? Na každé čističce se ze všeho nejdřív nechají usadit kaly. V drtivé většině se kompostují a používají k „hnojení“.

Od r. 2020 se jejich použití ke hnojení výrazně omezí. Podle vodohospodářů téměř zlikviduje. Ačkoli tato změna bude mít obrovský dopad do zemědělství, kvality půdy i vodohospodářství, moc se o ní nemluví.

Kaly obsahují množství cenných látek. Například fosfor. Rostliny jej potřebují a jeho zásoby ubývají. Většina zemědělců je do půdy dodává pomocí hnojiv na bázi fosfátů. Kromě toho nahrazují ubývající ornici. Omezují tak rozsah půdní eroze, která je u nás nejmasivnější z celé Evropy.

Na druhé straně je otázkou, co je v kalech škodlivého. Samozřejmě, chemie a léků dnes do odpadů směřuje mnohem víc, než před sto lety (kdy se už kaly hnojilo a zemědělci je nakupovali jako diví – dnes ještě dostávají zaplaceno, že si je vezmou). Regulátoři kromě toho řeší i mikroorganismy. Ovšem například u hnoje ze stáje je neřeší vůbec.

Už dnes se kaly člení podle kvality. Některé lze použít na potravinářské plodiny, jiné jen na rostliny určené k průmyslovému zpracování. Nároky na skladování a co nejrychlejší použití jsou ve srovnání s mrvou mnohem přísnější. Jejich kvalitu, ale i potraviny vyprodukované s jejich pomocí kontroluje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.

Možná to nestačí. Ale pokud se kaly na pole už požívat nebudou, znamená to, že

• zemědělci budou muset dodávat některé prvky do půdy v jiné, ne vždy chemicky bezpečné a mnohdy drahé formě,
• bude pokračovat eroze, protože hnoje ze stájí je nedostatek,
• čističky budou muset řešit, co se spoustou kalu – nabízí se výroba biomasy, což ale bude stát velké investice.

Vše se tedy může negativně odrazit do už tak zdevastovaných polí a neschopnosti krajiny zadržovat vodu. Mohou zdražit potraviny i stočné. Navíc vzniká otázka, jak nové investice zvládnou malé čističky odpadních vod, vybudované hlavně za dotace a hospodařící na hraně samofinancování.

Daň jako 40 % ceny

Další časovaná bomba číhá v podinvestovaných sítích, zejména obcí, které s vodou hospodaří samy. Například na Plzeňsku potřebují malé obce podle zástupců kraje 10 miliard korun. A co rostoucí spotřeba léků, jejichž zbytky se do vody dostávají? Zatím to není problém, ale co zítra?

Vodohospodáři uvádějí, že z každé koruny za vodné a stočné odvedou státu na DPH, daních a dalších odvodech z mezd, spotřební dani a DPH z paliv apod. zhruba 40 %. Takže snížit DPH by bylo fajn. Aby spotřebitele tolik nepostihly budoucí investice. A jsem všema deseti pro. Ale moc naděje na „zlevnění“ vody bych si nedělal.