Ideologií nezatopíš

Hovořili jste s předchozími vládami, které dopustily rozkradení Mostecké uhelné? Proč má vláda vyjít vstříc uhlobaronům a stát z toho nemá skoro nic? Proč se třetina elektřiny vyváží?

Zhruba těmito otázkami, a už prakticky ničím dalším, reagoval ministr financí a místopředseda vlády Andrej Babiš na názory a připomínky dvou spotřebitelských sdružení. Jejich zástupce přijal ke schůzce o dopadech státní energetické koncepce (SEK) a prolomení či zachování těžebních limitů na konečné ceny energie.
yO schůzku požádala občanské Sdružení za férové ústřední topení (SFÚT) a podobně smýšlející pardubické Občanské sdružení Stabilita pro dodávky tepla (SPDT). Kromě Andreje Babiše (ANO) naproti nám zasedl také ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). I jemu jsme podobným dopisem schůzku nabídli a tak si to páni ministři zorganizovali dohromady, proč ne.
Tlumočit názory jedné či druhé strany zde podrobně nemá cenu, jsou obecně známé. Spotřebitelé se obávají, že realizace SEK a předčasné ukončení těžby hnědého uhlí povede v lepším případě k prudkému zvýšení cen energie a prohlubování energetické chudoby, tak jako doposud, v horším případě k nestabilitě dodávek energie a ohrožení energetické bezpečnosti státu. Ani ministr Brabec žádné nové pohledy nepředstavil. Podle expertiz bude uhlí dostatek, při uvolnění limitů na dole Bílina dokonce nadbytek a k energetické chudobě nedojde, protože vlivem rozvoje obnovitelných zdrojů, domácí výroby energie a úspor budou spotřeba energie i náklady na ní klesat. Jiné studie, které varují před opakem, nejsou brány v úvahu.
Schůzka se odehrála v podstatě jako trialog dvou zástupců spotřebitelů s ministrem Brabcem. Jeho snaživé, trpělivé a více méně věcné argumenty nepřekvapily, neboť závěry, které z nich vyvozuje, patří jaksi z definice k úřadu, který zastává.
Pozoruhodné však byly v úvodu článku parafrázované postoje většinou tiše dozorujícího místopředsedy vlády. Nepřišli jsme řešit privatizaci, ani hospodaření těžebních společností, ani daňovou politiku státu a už vůbec ne řízení ČEZ z pozice majoritního vlastníka. Zajímali jsme se o nějaké státní záruky proti neúměrnému růstu cen tepla a elektřiny pro domácnosti, o kterých zatím žádná odborná studie nehovoří. Je to podobná situace, jako v roce 2004, kdy tehdejší státní energetická koncepce vyjádřila podporu rozvoji obnovitelným zdrojům, ale nikde ani zmínka o celospolečenských nákladech ve výši 40 miliard korun ročně.
K obavám nás, spotřebitelů, tak po sachůzce přibyla další: že letošní rozhodnutí vlády o těžebních limitech nebude cíleno na zajištění bezpečných dodávek cenově dostupné energie, ale proti „uhlobaronům“.
Na položené otázky jsme ministru Babišovi neodpověděli, sám zná odpovědi lépe než my.