V životě každého člověka občas přijde okamžik, kdy zatouží po změně. Já jsem to vyřešil tak, že jsem si nechal narůst vousy.
Je to trochu běh na dlouhou trať, člověk nejprve vypadá, jako by po ránu spadl bradou do bláta, teprve po nějaké době lidé vezmou na vědomí, že to není nějaká nehoda. Ženy to mají jednodušší, ty si zajdou ke kadeřníkovi, během jednoho odpoledne si nechají zkrátit, či výrazně obarvit vlasy a už druhý den okolí může valit oči.
Mě kolegyně v práci tvrdily, že jsem zmužněl. No po téhle hlášce mi narostl hřebínek, který zase rychle spadl, když jedna z nich dodala, že teď jí připomínám Rumcajse. Já sice chápu, že jde o typického klaďase, který když nabije svou pistoli žaludem a paralyzuje tak zlotřilého knížepána, testosteron z něj stříká na všechny strany, ale že bych si takhle představoval ztělesněnou mužnost? No uznejte sami, že málokterá žena má nad postelí plakát Rumcajse a za osamělých nocí sní o tom, že spočine v jeho náruči.
I čerstvě plnoletý synátor mě pochválil, což není úplně běžné. Každý rodič teenagera Vám potvrdí, že v hodnocení rodičů zaznívají spíše slova jako „příšerný“ či „nemožný“. Prý mu připomínám Gimliho. No já vím, chlapec mi klasicky musel dát najevo, že už je o hlavu vyšší než já, takže jsem proti němu trpaslík. Ovšem beru jako pochvalu, že místo někoho ze sedmi Disneyho hrdinů zvolil bouráka z Pána prstenů. Také jsem mu hrdě odvětil: „Budu Tvá sekyra!“
Minulý týden se u nás zastavil kolega, který jinak tráví čas na detašovaném pracovišti a hned spustil: „Koho Ty mi jenom připomínáš? Nějakýho herce!“
No nedalo mi to: „Važ slova, kamaráde, očekávám nějaké pořádné jméno… třeba Brad Pitt!“ Odpovědí mi bylo vyprsknutí smíchy a dodatek: „To bylo tutově z nějakého černobílého filmu.“
Do konce pracovní doby nic nevymyslel. Tak jsem zvědavý, s čím přijde tenhle týden, až se tu zase zastaví. Jak znám jeho škodolibost, vytasí se s něčím jako „loupežník Sarka Farka“, nebo rádce z Pyšné princezny.
