Máme za sebou týden, kdy nebylo možné nenarazit na jméno Jan Palach. O slavném studentovi a jeho činu z roku 1969 se psalo ve všech novinách, v TV vystupovali jeho kamarádi a pamětníci, v hlavní vysílací čas o něm dávali film.
Prostě tohle jméno ve společnosti pořádně rezonovalo.
Ovšem nebývalo tomu tak vždy a to nemyslím zrovna dobu před převratem.Vzpomínám si, že někdy na konci devadesátých let vyšla v nejmenovaných novinách anketa s otázkou: „Kdo to byl a co udělal Jan Palach?“ a z ní vyplývalo velmi nelichotivé vysvědčení naší společnosti. Zvláště tehdejší mladí lidé neměli vůbec tušení, o kom je řeč.
Bylo nám to s kolegou divné, tak jsme se rozhodli pro malý průzkum. Měli jsme mladou sekretářku. Děvče to bylo pohledné, poněkud prostší, leč o to namyšlenější, tak jsme za ní zašli: „Hele Jitko, máme takovou malou anketní otázku...“
Čekali jsme ledacos, nejspíše tedy, že vědět nebude, ale její odpověď nám vyrazila dech: „Nó jasně, že vím! Ten něco řekl… a oni ho za to upálili!“
Chvilku jsme třeštili oči, než jsme spustili hurónský smích. Jako asi jsme mohli ocenit alespoň to, že tohle jméno nějak spojila s ohněm, ale na to nebyl čas.
Když jsme se zvedli ze země, kolegyně nás zpražila pohledem: „No a co? Mě je úplně jedno, že to nevím, protože mě to vůbec nezajímá!“
S těmito slovy zvedla frňáček nahoru a odkráčela středem. To už ovšem nebylo tak k smíchu, spíše k pláči.
Dodnes nevím, jestli byla tak nafoukaná přesto, že byla tak hloupá, nebo právě proto, že své nevědomosti chtěla nějak zakrýt.
