O.K.

Vzpomínáte si na jednu z prvních scén dnes již kultovního filmu „Slunce seno a pár facek?“

Myslím tu, jak do Hoštic přijíždí inženýrka Tejfarová a srazí faráře Otíka z kola. Potom ho pucuje na těch citlivějších místech a ptá se: „Tak co dědo? O.K.?“…

Film se natáčel těsně před revolucí, doba už zdaleka nebyla tak drsná, jako na začátku normalizace, takže ten americký výraz asi pro pana Trošku nebyl problémem. Navíc inženýrka Tejfarová nebyla zrovna kladnou postavou, byla to zhýčkaná krasavice z města, měla spoustu peněz, auťák z tuzexu. Její rozevlátá mluva k ní seděla stejně jako panu Luďkovi Kopřivovi sedla role faráře, který zmámeně opakoval: „Oukchej“.

V současné době jsme Amerikou ovlivněni už daleko více než v létě 1989 a O.K., coby označení, že je vše v pořádku, u nás zcela zdomácnělo. Napadlo Vás však někdy zamyslet se nad tím, co tento výraz v originále vlastně znamená?

Ne, nechci si hrát na chytrého – nedávno jsem o tom četl v jednom časopise zabývajícím se historií a zaujalo mě to natolik, že jsem si řekl, proč se o to nepodělit na blogu.

Tenhle výraz se poprvé objevil ve válce severu proti jihu. Armáda, která v bitvě neztratila žádného muže, se vracela do základního tábora a jako dobrou zprávu nesla v čele nápis: 0.K.

Jak jste si, coby lidé používající počítač, správně všimli, nebylo tam „O“, ale nula.

Ta zkratka znamenala: nula killed – žádný zabitý.

Postupem věku se tedy z nuly stalo „O“ a fakt, že všechno dopadlo dobře, se v dobách míru rozšířil na všeobecný pořádek.

Každopádně tedy až se bude příště někoho ptát, jestli je O.K., uvědomte si, že se vlastně ptáte: "Tak, co? Žádnej mrtvej?" :-)