Objevil jsem na internetu záznam velice povedeného výstupu z pořadu, který se vysílal v osmdesátých letech a jmenoval se „Sešlost Luďka Nekudy“.
Hlavní protagonista pořadu uváděl jednu z písní těmito slovy: „Teď vám s Karlem Peterkou zazpíváme písničku, kterou moje asistentka Boženka musela přepsat na stroji. Z originálu to nešlo, protože autor je sice nesmírně talentovaný, ale bohužel strašně škrábu…. Píseň se jmenuje Starý moudrý král“. S těmito slovy předal svému parťákovi list papíru, sám si taky jeden nechal, Boženka se usadila za nimi s dalšími kopiemi na kolenou, v pozadí začala hrát kytara a Karel Peterka spustil: „Byl jednou jeden m..modrý král…“ a vyplašeně se ohlédl na nebohou asistentku, jež neméně vyplašeně zírala do svých papírů.
Jak asi tušíte, Boženka byla ozdobou pódia, roztomilá, půvabná, ale psát na stroji bez překlepů neuměla. Interpreti neměli jinou možnost, než zazpívat vše tak, jak bylo zaznamenáno na papíře a tak v poučné písničce o tom, jak Honza bojoval s drakem, nebylo království, ale krávolství, pincezna byla líbeznrx67, o život jí usilovala sedmilahvá saň, ale Honda se osápal meťem žezleným, zvítětil nad darkem a byla stavba veliká.
Pokud někomu zpívané překlepy nestačily, protagonisté to mezi slokami ještě doprovázeli rozhovorem ve stylu: „A ona je Boženka nějaká Tvoje příbuzná?“ „Je to střesenice…. Ale z druhýho polena“. A celou produkci ukončili větou: „Tedy Boženok, Vy jste okozující!“
Dobře jsem se bavil a každému, kdo má podobný druh humoru rád, vřele doporučuji odkaz:http://www.youtube.com/watch?v=EnZOKlmtwpA
Trošku z jiného soudku je příhoda, kterou vyprávěl můj oblíbený folkový písničkář Jarda Samson Lenk. Na koncertě zpíval „Průšvihovej den“, píseň z osmdesátých let. V textu je mimo jiné: „Ve tři jsem tě doma hledal, no a tys tam nebyla… tak jsem napsal vzkaz a na dveře ho za kukátko zastrčil“… teenagerka pod pódiem, netušíce, že tahle píseň vznikla v době, kdy ještě neexistovaly mobily a pevnou měli doma jenom vyvolení, nechápala, proč jí prostě nenapsal SMSku.
Ty dvě příhody spolu nesouvisí jenom zdánlivě. Písničky bývalé kapely Máci jsou nadčasové, podobně jako humor Luďka Nekudy, ale nejsou imunní vůči výdobytkům moderní techniky. Je otázkou, budou-li je lidé chápat i za pár desítek let. Podobně jako není nutné strkat vzkazy za kukátko, když máme mobily, je nenávratně pryč i doba psacích strojů. A to nemluvím o tom, že pod pojmem kopírování si už málokdo představí tmavý průklepový papír narolovaný ve stroji mezi dvěma bílými. Není problém si ve Wordu nastavit automatické opravy a nekonečně mnohokrát vytisknout až dokonale opravený text. Prostě s dnešní moderní technikou se už roztomilého překlepu nedočkáte. To jsem si tedy alespoň myslel.
Ovšem minulý týden mě můj Outlok vyvedl z omylu. Místo toho, aby mě upozornil na překlep podtržením nepovedeného slova červenou vlnovkou, tak zapojil vlastní rozum a slovo sám opravil tak, jak si myslel, že má znít. Asi není třeba dodávat, že původní myšlenka byla úplně jiná…
Žádal jsem jednoho obchodního partnera o „ZASLÁNÍ podepsaných dokumentů“…
Podotýkám, že pokud v této chvíli myslíte na fatální záměnu el za er, tak se naštěstí mýlíte. Kolega, jemuž jsem zprávu v rámci určité vnitrofiremní informovanosti poslal v kopii, se mě za pár minut otázal, jestli „ZAŠLAPÁNÍ podepsaných dokumentů“ znamená něco na způsob „odklonění milionů“
No chytal jsem se za hlavu a říkal si, jaký jsem to ale nešklika….
