„Doktor říkal, že mám nějakou nemoc…. Něco jako z porcelánu… nebo spíš ze skla – nějak sklo…“ „Jo, Vy myslíte sklerózu!“ Takhle nějak o skleróze vtipkoval Felix Holzmann v nezapomenutelné scénce.
I já ve svém životě už kolikrát nadával na sklerózu – a určitě nejsem sám. Že nemá klíče od auta, to člověku dojde maximálně na parkovišti před domem, to ještě jde. S peněženkou je to horší, na její absenci se většinou přichází až při placení… a pro mobil jsem se jednou vracel z dvacátého kilometru na D1.
To vlastně není ani klasická skleróza – je to spíš lajdáctví, že si člověk všechno před odchodem z domu nezkontroluje a něco zapomene.. Přesto to lidé svádí na "nemoc ze skla."
Ale od letošního září je všechno jinak – před tím, než za mnou zapadnou dveře bytu, si dvakrát zkontroluju všechny doklady, proběhnu bytem, jestli jsem někde něco nenechal a dokonce v batůžku pravidelně nosím mikinu a deštník – to kdyby se venku ukázalo, že zatímco z oken, která máme směrována na východ, vše ukazovalo na slunečný den, ze západu se ženou bouřková mračna.
Co způsobilo tuhle nenadálou změnu? Ne - není to tím, že bych stárnul a moudřel, vysvětlení je zcela prosté – začali nám předělávat výtah a měsíc chodíme pěšky. Stačilo, že jsem jednou vyběhl bez přístupové karty, kterou se musím hlásit ve služebním autě a těch sedm pater zbytečně ještě jednou nahoru a dolů udělalo své.
Na tomto místě bych se chtěl omluvit všem, které zlákal klamavý nadpis a očekávali vědeckou zprávu o úspěších na poli medicíny. Mě ze „sklerózy“ vyléčily obyčejné schody.
Závěrem bych chtěl upozornit případné zájemce o podobnou léčbu, že tato metoda není univerzální – například vůbec nezabírá na obyvatele bytů v přízemí. :-)
