Čím budu

Čím budu, až vyrostu… tahle otázka trápí každé dítě školou, či školkou povinné.                                               

Vzpomínám si, že jako malého kluka mě samozřejmě lákalo stát se kosmonautem. Jednou mi kamarád ze školky napovídal, že má doma na střeše raketu a když k němu o půlnoci dorazím, poletíme spolu na měsíc. Znělo to logicky: ve dne měsíc není vidět, proto je nutné vyrazit právě o půlnoci. Rodičům jsem doma oznámil, aby mě vzbudili těsně před půlnocí, protože poletím na měsíc a hrdě odešel do hajan.

Když mě táta vzbudil a já zjistil, že venku už je bílý den, neměl jsem daleko k tomu, abych se v pěti letech stal nejmladším otcovrahem v historii. Byl jsem přesvědčen, že kamarád ve školce ten den nebude, protože odletěl beze mě. No jak asi tušíte, kamarád ve školce byl, dostal vyhubováno za bujnou fantazii a na kamarádství se objevila malá, bezvýznamná skvrnka.

Nedávno přišla moje dcerka ze školky a oznámila, že už ví, čím bude, až bude velká… Prý bude pet shopem! (pozn.aut. pro neznalé: čti pečopem)

Rodiče dětí tak do deseti let asi vědí o čem je řeč, těm ostatním doporučuji použít služby přítele Googla.

No ano – jedná se o postavičky s extrémně malým tělíčkem, nepřirozeně velkou hlavou a ještě většíma očima. Příbuzenstvo se tomu zatím směje, já bych byl opatrný.

Za prvé se nedávno na internetu objevily články o lidech, kteří vypadají jako panenky Barbie… Tudíž  vypadat jako pet shop v době, kdy jsou plastické operace čím dál dostupnější a botox je lehce k dostání, zřejmě nebude úplně nemožné..

A za druhé si jasně vybavuji na ten hmatatelný vztek, jaký jsem měl, když mě tenkrát naši nevzbudili. Kdo ví, možná, že kdybych v té době uměl nařídit budíka a nemusel se spoléhat na dospěláky, tak mohl Vladimír Remek hořce zaplakat a tehdejší Československo mohlo mít svého člověka v kosmu o rok dříve…