Každý, kdo žije na Praze 1, zažívá den co den neustávající nápor turistů i akcí, které se na území naší městské části pořádají. Je to nepříjemná, ale vcelku pochopitelná daň za bydlení v samém srdci Prahy.
Co ovšem pochopit nehodlám, je sociální inženýrství, kterým se nám snaží omezit životní styl a vnutit svou představu o světě nejrůznější neziskové aktivistické organizace, podporované bohužel i některými politiky. O čem mluvím?
Například o smutném výsledku odstranění parkoviště na Malostranském náměstí, kde namísto slibovaného života zbyl jen prázdný nevyužitý prostor. Také o akci „Den bez aut“, která uzavřením Národní třídy způsobila dopravní kolaps v centru a blízkém okolí a nejen rezidentům a občanům pracujícím v centru Prahy značně zkomplikovala život. Bylo nemožné v této lokalitě sednout do auta a odjet, kam potřebovali.
Odvézt děti do vzdálené školy či školky, odvézt např. nemocné rodiče k lékaři, přepravit se do zaměstnání mimo centrum bez komplikací. Toto jsou samozřejmě navíc pouze symboly, v jejichž pozadí neustávají zelené tlaky na uzavření Smetanova nábřeží či Malé Strany automobilům. Když už tito sociální inženýři pochopí, že na Praze 1 žijí lidé, kteří mají stejná práva jako ostatní? Proč mají například cyklofanatici místo ježdění na kole, pro které jim navíc magistrát neustále zlepšuje podmínky, potřebu útočit na lidi, kteří chtějí či potřebují jezdit autem?
Lidé se zeleným viděním světa velmi často omílají slova jako tolerance a respekt. Jejich činy jdou však přímo proti jejich duchu. S tím já se smířit nehodlám. Budu i nadále bojovat za to, aby se každý mohl svobodně rozhodnout, zda se chce po městě, kde bydlí a platí daně, pohybovat pěšky, na kole, tramvají či v autě.
