Proticovidová rouška nejen chrání, ale i svádí

Ne, nepatřím k popíračům. Roušku poctivě nosím a dodržuji i ostatní vládní nařízení. Uvědomuju si, že pandemie opravdu není žádná legrace. Ale odmítám přestat kriticky myslet a upozorňovat na různá čertova kopýtka.

Společně s poslancem Pavlem Žáčkem pořádá nás spolek Publicum commodum každoročně kulturně edukativní akci k výročím zásadních dnů boje občanů této země za svobodu, zejména 17. listopadu 1989. Bylo tomu tak i tento týden, byť kvůli covidu pouze on line formou.

Každým rokem apelujeme na naše spoluobčany všech generací, aby střežili svobodu a demokracii jako oko v hlavě a nenechali si tyto hodnoty nikým ukrást. On se totiž pořád někdo snaží uloupnout si alespoň kousek, tu menší, tu větší.

Pandemie koronaviru znamená pro tyto snaživce nebezpečně zajímavou příležitost, nebo spíše záminku. Nějaká opatření jsou pochopitelně nutná, zavádějí se v celém světě. Ovšem způsob, jakým se oklešťují svobody občanů ve jménu ochrany před covidem, je nehorázný. Připomíná mi to dojemnou starost komunistů o své občany, když je chránili před zlými kapitalisty a mandelinkou bramborovou.

Babišova vláda roztočila kolotoč, který se bude velmi špatně zastavovat, nebo z něj vyskakovat. Neustále chrlí jakousi změť zmatených informací a chaotických opatření, které často ruší či upravuje ihned poté, co je zavede. Příkladem budiž obchody zavřené v neděli či omezení počtu nakupujících uvnitř.

Nad tím by samozřejmě bylo možné přimhouřit oko. Každý dělá chyby. Problém je ale jinde. Už řadu měsíců je tisícům lidí zakázáno či omezováno provozovat své živnosti. Kompenzační pomoc je naprosto nedostatečná. A vláda postupně zachází dál a dál. Zakazuje nám se potkávat, vycházet večer ven, sportovat. Děti mají zakázáno chodit do škol. Nesmíme sportovat, naprostý zákaz má jakákoli živá kultura.

Mnozí si teď určitě říkáte, no a co, vždyť musíme zastavit pandemii. Ano, musíme. Ale nesmíme přitom zároveň dovolit, abychom pod rouškou covidu přišli o stále více osobní svobody. Ony se totiž dějí i věci, které pandemií omluvit nelze. Naopak, dají se pod roušku schovat. Vidíme to na dění v České televizi, připravovaném tendru na dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany, podivnostech kolem VZP, a takto bych mohla pokračovat dlouho. Obrovskou třešní na dortu je pak překotné schvalování monstrózních schodků rozpočtu, z nichž část sice půjde na kompenzační opatření, ale můžeme se vsadit, že spousta peněz se rozkutálí i do různých koutů, kam oko nedohlédne.

A nejde přitom jen o klasické zlodějiny. Ty bohužel byly, jsou a v budoucnu také budou. Ale jde i o věci, které jsou ovázané mašličkou a tváří se jako bohulibé. Ve skutečnosti jsou ale libé jen někomu, a bohužel často na úkor ostatních.