Politická a mediální bitva o zákonu o střetu zájmů přinesla hodně silných slov. Razance, se kterou Andrej Babiš útočí na své politické oponenty, ukazuje kolosálnost střetu jeho zájmů.
Pokud někdo vstoupí do politiky, nechá se zvolit poslancem a jmenovat ministrem financí, měl by být zájem, který hodlá hájit, naprosto jasný. Na prvním místě musí být Česká republika a její občané. Vše ostatní musí jít stranou. V opačném případě jde o podvod na voliče.
Z každého Babišova slova i činu doslova čiší, že si tuto elementární zásadu v lepším případě neuvědomuje, v horším ji neuznává. Místo toho zjevně ctí rčení: košile bližší než kabát. A ministr financí bohužel evidentně obléká košili značky Agrofert.
Babiš se rozčiluje, že ho koaliční partneři podrazili. Prý dobře věděli, co vlastní, když ho vzali do vlády. Nedochází mu přitom nesmyslnost této vlastní obhajoby. To, že socialisté a lidovci nepodmínili už podepsání koaliční smlouvy tím, že se Babiš zbaví majetku, byla obrovská chyba. Onoho pověstného bycha honí pozdě. Nic to ale nemění na tom, že zvrácený je v případě oligarchy v křesle ministra financí především princip.
Pouze v případě, že by se svých firem opravdu zbavil, a nevadilo mu, že na ně nemá žádný vliv, by mohla platit mantra, kterou zaslepeně opakují Babišovi skalní příznivci – je dost bohatý, on už hrabat nepotřebuje.
Realita je totiž přesně opačná. Babišovi na úvěrech a dotacích pro Agrofert záleží mnohem víc než na České republice. Dokazuje to každým slovem i činem. Proto mu tak moc vadí „Lex Babiš“. A právě proto je v obrovském střetu zájmů. Jen to zatím poměrně velké části voličů nedošlo.
Ale mělo by. V opačném případě hrozí, že Babiš posílí natolik, že ho demokratická pravidla už nebudou zajímat. Zatím dává svou nevoli k nim najevo především slovně. Nepochybuji ale, že pokud by mu to povolební situace umožnila, přejde rychle k činům. A koho vybere, až bude muset volit, zda tím či oním rozhodnutím poškodí Agrofert nebo Českou republiku? Můžete si tipnout.
