Doufala jsem, že kádrováci patří spolu s dalšími hrůzami předlistopadového režimu už jen do učebnic dějepisu. Mladí a progresivní Piráti, kteří prý přinášejí změnu do zatuchlého politického rybníčku, mně bohužel vyvedli z omylu.
Kádrovat se bude znovu.
O co jde? Piráti a Starostové vyjednávají o možné spolupráci obou subjektů ve sněmovních volbách v příštím roce. Dělají si analýzu programů, ale řeší se samozřejmě i kádry. A v této souvislosti se v jednom článku objevila jen těžko uvěřitelná věta: „Členům (myšleno Pirátů) se také například nelíbilo, že za Starosty kandidovali někdejší členové ODS. To by se ale podle Profanta (poslance a bývalého pražského zastupitele Ondřeje) vyřešilo při konkrétním sestavování kandidátek, zvláště pak s ohledem na volitelná místa.“
Jinými slovy, to, že byl někdo členem Občanské demokratické strany, jej v očích Pirátů diskvalifikuje z možnosti kandidovat na volitelném místě společné kandidátky. Bez ohledu na to, o jakého člověka jde, jaká je jeho profesní kvalifikace, morální integrita či cokoli jiného relevantního.
Můžete nad tím mávnout rukou. Můžete si říct, že si Piráti můžou sestavovat kandidátky, jak chtějí. Nebo naopak zpozorníte a rozblikají se vám varovné kontrolky. Ona se totiž každá totalita připlížila krůček po krůčku.
V Praze už vidíme, jak si Piráti (nutno dodat, že s komplici v podobě Čižinského Praha sobě) představují demokracii, když se dostanou k moci. S nikým nediskutují, nezajímají je názory občanů, městských částí, natož opozice. Jedou to všechno tak nějak po pirátsku.
Pokud máte někdo čas a chuť, tak zkuste pátrat a počítat, kolik členů Pirátů už se jim povedlo zaměstnat na magistrátu či v nejrůznějších příspěvkových organizacích či akciových společnostech, které Praha vlastní. Jen poradci primátora Hřiba stojí Pražany až 6 milionů korun ročně, a to je jen špička pirátské armády, která odsává erární pražské peníze.
Ale nejde zdaleka jen o peníze. Jde i o přístup k věcem veřejným, ke svobodě, k demokracii. V tom je pirátské vidění světa ještě děsivější. Kádrování a diskriminace lidí za členství v demokratické politické straně je toho důkazem, ale současně jen takovou ochutnávkou. Pokud by se Piráti dostali k moci na vládní úrovni, tak bychom nepochybně nestačili zírat, čeho jsou schopni.
