Na pozadí boje s pandemií koronaviru se odehrávají příběhy, v jejichž hlavní roli je svoboda a demokracie. Bohužel v pozici štvané zvěře. Jde jen o náhodu, nebo naopak o nechutný hyenismus?
Nejviditelnějším příkladem je Maďarsko, kde si tamní premiér Viktor Orbán nechal ústavní většinou poslanců svojí vlastní strany Fidesz odhlasovat, že bude až do konce roku vládnout pomocí dekretů a bez kontroly parlamentu. Méně se mluví o Polsku, kde si vládnoucí Právo a Spravedlnost v hluboké noci uprostřed schvalování nutných opatření v boji s koronavirem schválila také úpravy volebního zákona, protože chce za každou cenu uskutečnit květnové prezidentské volby. Říkáte si, proboha proč? No možná proto, že jejich kandidát, obhajující prezident Duda v průzkumech vede.
A jak je to u nás? Zatím ještě ne tak zle. Místo frontálního útoku na svobodu, demokracii a právní stát jsou zatím vypouštěny spíše jakési pokusné balonky, ať už jde o aktivity vědomé či nikoliv. Stačí si vzpomenout, že před pár týdny Babišova vláda na svém mimořádném nedělním zasedání rozhodla, že do čela Ústředního krizového štábu zasedne náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, ačkoliv podle všech zvyklostí měl tuto úlohu vykonávat ministr vnitra Jan Hamáček. Ten se již mezitím už šéfem štábu stal. Ale ještě předtím stihl pan Prymula vypustit několik prohlášení, která by neměla uniknout pozornosti. Zejména to, že hranice budou zavřené ještě dva roky a letošní dovolená bude v tuzemsku. To jsou strašně nebezpečná slova. Profesor Prymula je bezpochyby expert na epidemie, ale při zavírání hranic jde vždycky o víc. Zejména v zemi, která si zadrátované hranice „užívala“ čtyřicet let, přičemž na nich umírali lidé, kteří nechtěli nic jiného, než žít ve svobodné zemi.
Velké emoce vzbudil i velmi podivný návrh ministra obrany Metnara. Jsem si jistá, že až donedávna o tomto pánovi spousta lidí vůbec neslyšela. A najednou, zrovna když máme nouzový stav, umírají lidé, a tisíce jiných s nasazením vlastního zdraví a života bojují, aby neumřely tisíce dalších, přijde ministr Metnar s návrhem na posílení pravomoci vlády v době ohrožení státu na úkor Parlamentu. Návrh obsahoval i perličku, že kdyby byla i vláda nefunkční, rozhodoval by jen premiér. Poté, co se strhla obrovská bouře nevole, pustil se do Metnara i sám Babiš. Prý nechápe, proč to předkládá, a že je to úplný nesmysl, o kterém nic nevěděl. Následně se však ukázalo, že v usnesení ze začátku března Metnarovi sám uložil, aby tento materiál vládě předložil.
Nechci být paranoidní. Všichni jsou nyní pod velkým tlakem. Různých prohlášení padají spousty, faktor náhody či jen nepromyšleného výroku nelze vyloučit. To však neznamená, že bychom neměli být pozorní. Andrej Babiš se totiž tím, jak mu Parlament překáží v nerušeném vládnutí, netajil ani dávno před koronavirem. A ne nadarmo se říká, že každá krize může být zároveň příležitostí. To koneckonců vidíme i nyní. Drtivá většina lidí svou příležitost našla v pomoci ostatním. Šijeme roušky, nakupujeme seniorům, vaříme záchranářům. Snažíme se měnit sami sebe i svět k lepšímu.
Nepochybně jsou však mezi námi i jedinci, kteří se současnou situaci snaží zneužívat. Ať už jsou to šmejdi, kteří vydělávají na strachu a nejistotě seniorů, nedostatku zdravotnických a ochranných pomůcek, zlí závistivci, kteří udávají kde koho za kde co, nebo sobci, kteří svůj zájem nadřazují nade vše ostatní, nedodržují pravidla a ohrožují tak všechny ostatní. Ale taky to můžou být lidé, kterým jde o víc. O osekání svobody a práv nás všech. O uchvácení ještě větší moci. A to nesmíme za žádnou cenu dovolit. Boj s koronavirem je těžký a vysilující, přinese nepochybně ještě řadu obětí nejvyšších. Ale nakonec ho zvládneme. Ovšem musíme si dát velký pozor, abychom s koronavirem znovu nezlikvidovali i vlastní svobodu.
