Proč už nám nevadí komunisti?

Kardinál Dominik Duka u příležitosti připravovaného převozu ostatků kardinála Josefa Berana do ČR varoval před komunistickou ideologií. Přidejme se prosím k jeho varování v co největším počtu.

Duka řekl, že kardinál Beran se vrací, ale stoupenci komunistické diktatury sedí v Parlamentu České republiky, mají poslaneckou imunitu, mohou své názory hlásat, přestože tento parlament schválil zákon o zločinnosti obou totalit, ať to byla diktatura hnědá či rudá. Komunisté navíc nejspíš budou mít, byť zřejmě nepřímý, podíl na příští vládě. A jako by to nikomu příliš nevadilo.

To jsme opravdu tak rychle zapomněli? Komunistická diktatura svírala naši zemi čtyřicet let. Nepohodlné osoby byly popravovány, zavírány do kriminálů, posílány do uranových dolů. Tisícům lidem bylo jen kvůli demokratickému smýšlení odepřeno vzdělání či lepší zaměstnání, mnoho lidí bylo donuceno k emigraci, jiní byli při pokusu o ni zabiti na hranicích. Stbáci zcela svévolně šikanovali celé rodiny. Ještě v závěru totalitní éry, na konci 80. let, neváhal režim použít proti lidem obušky či vodní děla. A jedna z tehdejších komunistických mlátiček, Zdeněk Ondráček, je dnes poslancem a dokonce se měl stát předsedou sněmovní komise, která kontroluje činnost Generální inspekce bezpečnostních sborů. Naštěstí se tomu podařilo zabránit.

Osud kardinála Berana je přitom jedním ze smutných symbolů komunistické éry. Duka připomněl, že Beran byl z tehdejší socialistické republiky vypovězen s doložkou, že se nikdy nevrátí, ani zaživa, ani po své smrti. Odmítnuta byla všechna jednání, i v roce 1969, kdy již byl těžce nemocen. Když požádal, aby na rozloučenou mohl navštívit svoji katedrálu, tak i to mu bylo diplomatickou cestou znemožněno.

Takoví byli komunisté. A stejní jsou i dnes, a pokud k tomu dostanou příležitost, tak nám to všem ukážou. Pokud to vidět nechceme, musíme se nahlas ozývat. Když totiž budeme mlčet, budou si dovolovat víc a víc.