Pekař peče housky nebo řídí Národní galerii

O náhlém odvolání ředitele Národní galerie v Praze Jiřího Fajta se už napsalo mnoho. Bohužel se ale příliš nemluví o tom, co bude s galerií samotnou. O tu jako by v téhle personální šarádě vůbec nešlo

Přitom by právě její osud měl být pro všechny odpovědné osoby prioritou. Troufám si tipnout, že na ministra kultury Staňka si za pár let nikdo nevzpomene. A pokud, tak to bude možná proto, že ředitele Fajta vyhodil v okamžiku, kdy Národní galerie čerstvě vypsala architektonickou soutěž na rekonstrukci Veletržního paláce, jedná o spolupráci s pařížským Centre Pompidou a především chystá otevření českého pavilonu na Benátském bienále. Za necelé tři týdny tak v Benátkách na jedné z nejprestižnějších akcí ve světě výtvarného umění bude Národní galerii zastupovat dočasně pověřený ředitel Ivan Morávek. Doteď pracoval v Národní knihovně, dříve byl ředitelem pekárenské pobočky Penam Slovakia, která patřila do holdingu Agrofert premiéra Babiše.

Tento souběh událostí hrozí velkou mezinárodní ostudou. Byla by obrovská škoda, kdyby utrpěla prestiž instituce, jejíž historie sahá až do 18. století. To se ostatně podle řady odborníků stalo už samotným Fajtovým odvoláním.

V žádném případě nezpochybňuji právo ministra kultury na odvolání ředitele galerie. Ani se nepasuji do role obhájkyně Jiřího Fajta. Je možné, že ve své funkci opravdu chyboval či dokonce porušoval zákon. To nám všem ostatně ukáže policejní vyšetřování, protože ministr Staněk podal trestní oznámení.

Rozhodně však hájím a budu hájit Národní galerii v Praze. Ta se totiž zdá být v celé kauze tím hlavním poraženým. Nechci předem odsuzovat pověřeného ředitele Morávka, avšak jeho životopis nikterak nenaznačuje, že by měl být pravým kandidátem. Možná v očích někoho, kdo chce galerii řídit jako firmu. Jenže posláním Národní galerie v Praze není maximalizace zisku. Je jím povznesení ducha národa prostřednictvím uměleckých děl.