Kulturní policie aneb Rock Café bez grantu

Hudební klub lze provozovat dvěma způsoby. Buď vsadíte na čistou komerci a veškeré kroky podřídíte snaze o co nejlepší ekonomický výsledek, nebo odmítnete rezignovat

na kulturní ambice a dostupnost své nabídky opravdovým hudebním fanouškům, což jsou často i lidé, kteří nemají peněz na rozdávání, například studenti.

Ve druhém případě, pokud svou práci děláte s nasazením a srdcem, přinášíte lokalitě, kde podnikáte, nepopiratelnou přidanou hodnotu v podobě obohacení kulturní nabídky, avšak z finančního hlediska tratíte. Právě proto existuje institut kulturních grantů, tedy veřejné podpory z městské či státní kasy, který zmíněným kulturním institucím pomáhá žít a dělat kulturu na dobré úrovni. Bohužel se tím zároveň kluby, ale i divadla a jiné instituce, stávají rukojmími úředníků či politiků, kteří o rozdělování grantů rozhodují, přičemž jejich kritéria a zdůvodnění jsou často velmi pochybná.

Příkladem budiž jeden z nejtradičnějších pražských hudebních klubů, kterým je Rock Café na Národní třídě. Jsem přesvědčena, že v Praze i jejím širokém okolí neexistuje fanoušek rockové hudby, který by si v Rock Café neužil některého ze stovek skvělých koncertů, které tento klub ve své historii nabídl. Klub je nepochybně jednou z kultovních scén pražské hudební současnosti, kterou vyhledávají Pražané i návštěvníci hlavního města, protože vědí, že při pohledu do programu vždy najdou zajímavou nabídku špičkové hudby. Klub je plným právem součástí řady bedekrů, které při poznávání Prahy drží v rukou zahraniční turisté. Zkrátka a dobře, měli bychom být nadšeni, že takový klub v Praze máme.

Bohužel zřejmě úplně jinak to vidí lidé, kteří mají momentálně kulturu na starosti na pražském magistrátu. Žádost o grant, kterou vedení Rock Café na magistrát zaslalo, se totiž dočkala odmítnutí s odůvodněním, že klub kulturně stagnuje. Jak se lidově říká, to tedy potěš koště. Když jsem se tuto informaci dozvěděla, nevěřila jsem vlastním uším. Říkala jsem si, to sedí na magistrátu takový kulturní gigant, že si dovolil tak příkrý soud? A uvědomuje si tato novodobá kulturní policie, jak vysoko je nastavená laťka, kterou dokáže Rock Café už roky držet? Obávám se, že na obě otázky lze bez bázně a hany odpovědět rychlé ne.

Dokonce se bojím, že klást takové otázky je zcela zbytečné. Granty jsou totiž nejspíš rozdělovány podle úplně jiných kritérií. Nechci nikoho bez důkazů obviňovat a pouštět se na tenký led spekulací, jaké motivace zde mohou hrát roli. Každopádně však systém rozdělování magistrátních grantů trpí značnou nevyvážeností. Není možné, aby volení politici zcela rezignovali na svojí zodpovědnost a svěřili grantové komisi absolutní rozhodování.  Pak se dostáváme do situace, že politici sice nesou před voliči svoji odpovědnost, ale rozhoduje někdo jiný, v tomto případě grantová komise, která žádnou odpovědnost nemá. Řešit složitá rozhodování o tom, komu přidělit grant a komu nikoliv tím, že všechno vyřeší grantová komise, je v podstatě strkáním hlavy do písku.

 Je třeba zavést jasná a transparentní kritéria a k odpovědnosti za rozhodování se musí otevřeně přihlásit politici. Od toho jsou voliči zvoleni. Je jasné, že vždycky zůstanou někteří nespokojeni. Natažených rukou je totiž víc, než dostupných finančních prostředků. Alespoň však zmizí pachuť podezření, že větší roli při rozhodování hrají na úkor skutečné kulturní kvality spíše kamarádské vazby a nedej bože i něco jiného.